Rozhovor se stavitelem sobotního závodu

Pomalu se blíží datum závodů B žebříčku Čechy – západ v Mariánských Lázních. Prvním závodem bude sobotní middle. Položili jsme proto staviteli Pepovi Milotovi několik otázek.

Kdy jsi začal s prvními návrhy tratí?
Začal jsem už loni po prázdninách, kdy jsem si čmáral něco na starou mapu. Pak jsem si udělal itinerář s délkami počtem kontrol a možným počtem závodníků v té které kategorii, abych věděl, kde můžu a nemůžu slučovat. Někdy v zimě, to jsme se dohodli, kde bude start, jsem to celé postavil na předchozí verzi mapy a čekal, jak dopadne mapování. V březnu jsem si pak odskočil na víkend do Hradce Králové obnovit si R2, což byla podmínka pro stavbu trati. Když to pak měli mapaři té mé části hotové, tak jsem různě upravoval, kombinoval a samozřejmě v lese pak při roznášení lístků posunoval podle aktuálního stavu.

Co mohou závodníci v lese očekávat?
Závod je situován do zvlněného, někde mírně kopcovitého terénu. Je tam vysoký, bílý les, někde hustý podrost, zaklackované pasáže, podmáčené partie, husté, těžko průchodné porosty, kde je vidět tak na metr, rozptýlené kameny a v menší míře i skalky a skály.

Máš les vlastně za humny a před mnoha lety jsi i část prostoru mapoval (pozn. i pro letošní žebříček mapoval Pepa část mimo prostor middlu). I přesto, neobjevil jsi po letech v lese něco nečekaného, překvapivého?
Překvapilo to mne a překvapí to možná i nejednoho závodníka, že doslova pár desítek metrů od města se nalézají obtížné kamenité svahy – místy skoro skály – nebo les pralesovitého typu, na mapě ovšem bílá barva. Čili žádný příměstský lesopark. Naopak zase v minulosti v některých zajímavějších pasážích les povyrostl, tak je to tam zase o něco běhatelnější a čitelnější.

V některých partiích se mapaři nevyhnuli generalizaci? Jak ses při stavbě tratí s těmito místy vypořádal?
Na nějakou generalizaci jsem při návštěvě lesa vůbec nemyslel. Procházel jsem to při lístečkování s černobílou kopií a volil i proto objekty, které se léty nemění, tj. nejvíce kameny a skalky. Kontrol bude v celém závodě něco do devadesáti.
Co se týká výběru míst pro kontroly, tak bych chtěl pozdějším rýpálkům, stěžujícím si na umístění vzkázat, že se stavěním závodů v této lokalitě jsem začal už někdy v polovině osmdesátých let minulého století. To jsem ještě ani nebyl členem oddílu OB. Pro kamarády z místních oddílů karate a juda jsem připravil prázdninový závod. Loni se konal už 34. ročník. Za ty dlouhé roky jsem pro místa kontrol použil téměř vše, co budou mít nyní závodníci na middlu. Karatisti a judisti běhají navíc bez buzoly. Prý jim k ničemu není. A vždycky všechny kontroly najdou. A to se věnují orienťáku pouze jednou v roce právě na louce u Kamzíku (jedná se o hotel, nyní v renovaci), kde bude nyní shromaždiště. Takže, až budou běžci někde ´houbařit´ nebo ´točit volantem´, ať si řeknou: „To musím dát, našli to i karatisti a judisti bez buzoly.“

Ale to jim to stavíš lehčí, ne?
V prvních ročnících možná, pak už ne. Prostě závod se vším všudy: mapy, lampiony v lese a délka cca 5 km (free order). Pouze místo kleští jsou na kontrolách ještě připíchnuté čtvrtky s literárními nebo vědomostními úkoly. Běhá se proto ještě s tužkou a papírovou průkazkou, do které se píšou odpovědi. Karatisti a judisti startují v kategorii Elita. Pokud přijdou pravověrní orienťáci, tak běží ve vložené kategorii Profi. V roce 2009 tam byl třeba Ondra Švirák (nyní ZBM). Sice zvítězil mezi profíky, ale těch pět kilometrů dal za 90 minut. To jen tak pro představu.
Akce se kupodivu pořád drží. Možná je to tím, že za nějakých 120,- Kč startovného (platí jen plnoletí) lze vypít libovolné množství piva. Jsme tam obvykle až do nedělního poledne. Stavěl jsem jim na Kamzíku několikrát i štafety, MTBO a tak. Pro menší a úplné začátečníky pak desítkovou trať s kleštičkami a pokaždé nějaké to orientační bludiště pro všechny. Daly by se o tom napsat romány. Co jsi chtěl ještě vědět?

Co budou závodníci potřebovat k bezchybnému a rychlému výkonu?
Nebudu psát obligátní klišé, že rychlé nohy, dobrou mapu a trochu štěstí. To platí asi vždycky. Snažil jsem se využít hlavně orientačně zajímavé pasáže. To se ale také předpokládá. Na některých postupech se to dá určitě valit maximální rychlostí, jinde bude přesný a rozvážný krok tím nejrychlejším pohybem. V roce 2015, kdy jsme pořádali Áčka v Maršových Chodech na Tachovsku a já tam stavěl také middle, si mi jistý reproš Honza P. (PHK) v cíli postěžoval, že mu tam chyběl nějaký delší postup na rozhození tempa. Tak ty tam – kromě nejmladších a úplně nejstarších kategorií – bude mít prakticky každý, a budou i na volbu. Také se bude dost křížit, tak pozor. Na nějaký ´hurá styl´ ve smyslu ´vezmu hrubý azimut, někam to naperu, někde se srovnám nebo na mně ta moje kontrola sama vykoukne´, bych určitě nesázel. Mělo by to být o důsledné práci s mapou. Ale třeba se pletu a nakonec to bude jinak. Myslím, že šanci na přední umístění by mohli mít i ti, kteří neběhají 3 km na dráze pod 9 minut.

Kde tě spokojení i nespokojení závodníci po závodě najdou? Shromaždiště a přilehlé okolí není úplně malé……
Existují různé komunikační prostředky (e-mail, mobil apod.), takže ti spokojení si můžou ode mne vyžádat číslo mého sporožirového konta a tam mi poslat nějaké finanční poděkování. Ti méně spokojení mě můžou v sobotu večer najít u nás v Úšovicích v Šenku U Kovárny nebo pod Uralem, kde můžeme všechno v klidu a bez emocí probrat.

Děkujeme a přidáváme i pár fotek pořízených Pepou při stavbě tratí.