Ani Veteraniádu jsme nevyhráli.
Přesto, že jsme měli v sestavě Fišák – Milota šest mločích šancí. Běžel se v pátek sprint v Třebechovicích, v sobotu klasika v lese u Bělečka a v neděli krátká tamtéž.
Páteční sprint byl postaven neuvěřitelně lehoučký. Kontroly často na dohled přes ulici nebo u křoví v parčíku. Ovšem často i ty, z jiných tratí. Žádné umělé uzavírky, jen velmi zřídka volba zleva – zprava. To svádělo k co nejrychlejšímu tempu, (já 9,2/km!) které ovšem nám, stařečkům brzy vylízalo mozečky. A tak následovaly vynechané kontroly, oražené cizí kontroly a nepořádek v počtu proběhnutých křižovatek. Pro MLOK máme stříbro.
Sobotní klasika byla v lese, který určitě nebyl tak zajímavý, aby kvůli němu pořadatelé museli zvolit parkoviště 3km od shromaždiště. Napochodovat s batohy a židlemi ve vedru před a po závodě celkem 6 km je vůči veteránům dost tvrdé. V mapě byla v lese spousta hustníčků a lesíčků různých kategorií a barev. Než jsem to téměř pochopil, měl jsem na první kontrolu 8 minut ztráty. Moji kategorii vyhrál Tobiška. Asi postaršený eliťák ze Žamberka. Nikdy jsem ho na závodech neviděl. Na všech postupech nám dával desítky vteřin (koukněte na jeho mezičasy) a vyhrál o čtvrt hodiny před druhým Čadilem. Na pátečním sprintu ani na nedělní krátké nebyl spatřen. Jen si odskočil vyhrát klasiku. U lesa byly na dohled od sebe dva cíle a tudíž dvě sběrky. Nevím proč. Ale opět to závodníkům – i mně – způsobilo v hlavě a hlavně v závodě zmatek a desítky vteřin navíc. Pro MLOK memáme nic.
V neděli stejné shromaždiště, se stejným parkovištěm a dlouhým plahočením po asfaltu na slunci. Krátká trať na stejné mapě už mě tolik nezaskočila. V hustníčkách a lesíčkách jsem se nesnažil orientovat, obíhal jsem je. Přesto to dva z favoritů naší kategorie diskli – vynechaná kontrola a totální výběh z mapy (pusťte si H80 Bauera v liveloxu!) Pro MLOK máme bronz.
Chybí zlatá.
Výsledky v orisu.
Ještě pár řádků k Veteraniádě – spíš pro pobavení. V mé kategorii H80 běhalo nejvýše 8 dosud přeživších veteránů, zatímco Pepa Milota měl v H65 konkurenci padesáti borců. Takže 6. místo na klasice, je u mne neúspěchem, zatímco Pepovo 5. místo na klasice je skvělý výkon.
Pátek – sprint
Trať byla postavena opravdu velmi lehoučká, na web jsem ofotil mapu. Přesto se vyskytli jedinci, kteří vynechali kontrolu (můj největší soupeř Olda Vlach) nebo orazili cizí (Jarda Jirásek H75). Z liveloxu je patrno, jak mne Emil Bauer na doběhu od předsběrky do cíle omydlil a vyhrál přede mnou o 37 vteřin („Kolikrát vám, sakra, mám opakovat, že na doběhu se zapíná tryskomlok, neboť se tak dá vyhrát – nebo prohrát důležitý závod!“).
Sobota – klasika
Na první kontrolu jsem šel docela dobře, do správného lesíka jsem nahlédl a lampion, schovaný asi 30 m ode mne za borovicí, jsem neviděl. Po dalších osmi minutách mapování jsem se doštrachal na stejné místo, ale z lepšího úhlu už byla vidět. („Kolikrát vám, sakra, mám opakovat, že když jste v prostoru kontroly – v kolečku – tak se pořádně rozhlédněte!“) Osmiminutová ztráta s dalšími chybami už stačila jen na 6. místo
Neděle – krátká
Tři soupeři mi odpadli na kontrole č.6. Jeden dokonce vyběhl z mapy a hledal se v prostoru sobotního závodu. Dobíhali disk nebo s více než hodinovou ztrátou.
Štrapáce s kilometry vzdáleným parkovištěm byly v sobotním i nedělním horku hodně nepříjemné, V neděli nás dědečky alespoň ze shromaždiště na start a z cíle zpět vozili pořadatelé mikrobusem. Ale k autům pěšky.