BUBO CUP 2020

MLOK orientační spatřen už i na chorvatském ostrovu

Tyhle závody mi padly do oka už někdy v lednu. Po první a krásné zahraniční zkušenosti se závody v Polsku Wawel Cup 2018, kde jsem byl jen Honzou, mě lákala představa vyrazit někam s celou rodinou. Zároveň jsme chtěli letos i k moři, takže Bubo Cup 2020 v okolí Rijeky a na chorvatském ostrově Cres byl nakonec jasnou volbou. Plán to byl krásný, vznikl totiž dávno před problémy s virem, které následně zaplavily celý svět. Po všech zavedených restrikcích, včetně zavření hranic, jsem se smířil s tím, že z krásného plánu nakonec nebude nic.

Ještě začátkem června bylo těžké si představit, že závody budou uspořádány a že by se na ně někdo z České republiky mohl reálně dostat. Nicméně se nakonec až zázračně věci začaly otáčet, hranice se otevíraly a pořadatelé se rozhodli závody i přes komplikace uspořádat. Nakonec se z pětidenních staly čtyřdenní a dvě destinace se smrskly na jednu. Původní plán byl: dvě etapy v horách nad Rijekou a tři etapy na ostrově Cres. Nakonec se všechny etapy konaly na ostrově.

Ostrov Cres je nejsevernějším a největším chorvatským ostrovem. S pevninou není spojen žádným mostem, takže se na něj dá přicestovat pouze trajektem. “Panenská příroda, odlehlé starobylé osady, skryté romantické pláže, divoké útesy, stáda ovcí i stín olivových hájů: to všechno je ostrov Cres.” Ještě bych k citaci přidal neuvěřitelné množství kamenných zídek, stavěných po staletí původními farmáři kvůli vymezení vlastní půdy nebo výběhům pro svá stáda ovcí. V jedné middlové etapě jsem spočítal, že jsem musel překonat 45 těchto zídek.

Terény pro závody (mimochodem mapované českými mapaři) byly: “Tramuntanské lesy představující 5,5 ha cenného přírodního dědictví Cresu: vzrostlé duby, habry a kaštany tu vzhlíží k nebi desítky i stovky let. Nejstarší dub, nazývaný Medunac, se roku 1997 stal chráněnou přírodní památkou.” K citaci bych zase přidal, že podložka byla neuvěřitelně těžká, téměř všude kamenitá. Kotníky dostávaly zabrat. Velmi častý semi-open. Kamenná pole téměř všude a vzhledem ke generalizaci mapy v podstatě nezmapované, protože by mapa nakonec byla černě tečkovaná všude. Rokle, závrty, ovčí pastviny – zkrátka terén pro středoevropana velmi exotický a člověk si na to musel trošku zvyknout.

Vzhledem k okolnostem závody byly vlastně komorní, něco jako západočeský oblasťák. Něco málo přes 200 závodníků. V mé kategorii H40 deset závodníků, v Honzovo H16 osm. Žaneta kvůli absenci školky a krátkým startovkám nakonec chodila svojí kategorii s Lucinkou, takže obešly většinou jen pár kontrol a pokaždé diskovaly. Kvůli protikoronavirovým opatřením se vůbec nevyhlašovali vítězové etap, ani v celkovém pořadí a nebylo vůbec žádné občerstvení, což zejména při jediné klasice v programu bylo docela drsný.

Možnost promluvit do celkových výsledků nám vzala ale hned první etapa. Kvůli původnímu plánu (etapy nad Rijekou) jsme měli ubytování den před závodem ještě mimo ostrov u Rijeky a ranní přesun na Ostrov jsme i vzhledem ke komplikovanější dopravní situaci nezvládli. Trajekt nám ujel doslova před nosem a my neměli šanci včas dorazit na závody. Nakonec jsme vyžebrali alespoň mapy a mimo soutěž si první etapu tréninkově přeci jen zaběhli. Já v lese našel ještě dokonce i všechny kontroly, ale cílovou krabičku už ne.

Další etapy už jsme ale nepropásli.

Etapa 1:

Náročný middle mezi zídkami a kameny, pastvinami a často se měnícími porosty. Seznamování s nezvyklým terénem a s mapou 1:7500. Udělal jsem asi tři celkem větší chyby, takže kdybych soutěžil, tak bych byl určitě jeden z posledních, možná úplně poslední. Honza se Žanetou a Lucinkou to vzali spíš jako procházku.

Etapa 2:

Krásný závod. Lesní sprint na mapě 1:5000. Já bych to nazval skoro až klasickou vrstevnicovkou. Téměř vše v bílém/průběžném lese s mnoha terénními detaily, závrty a kopečky a minimem cest. Les byl sice průběžný, ale absolutně neprůhledný, protože koruny stromů se v cca třech metrech nad zemí změnily v hustou neprůhlednou změť větví. Jediná etapa, kde nebyla tak nepříjemně kamenná podložka. Já v této etapě 6. místo s nevelkou ztrátou. Čtyřminutová chyba hned na druhou kontrolu, než jsem se seznámil s mapou. Jinak bezchybný výkon. Honza poznal, proč mohlo být dobré trénovat vrtevnicové tréninky od JRM, a vůbec se mu tedy nedařilo – porazil pouze jednoho vydiskovaného. Holky si to ještě opepřily a vzaly si omylem mapu ultimate. Něco našly a když Lucince došly síly, namířily si to do cíle.

Etapa 3:

Klasika na mapě 1:7500. Krásný náročný závod. Moje trať vzdušnou čarou 5,6 km – naběhal jsem 10,6 km a v lese byl 98 minut. Dva královské postupy. Těžký terén, těžká podložka, náročné čtení vrtevnic, kdy jsem často čekal kopec a on to byl seběh. Udělal jsem pár chyb a i jeden dlouhý postup jsem asi nešel ideálně, takže jsem čekal výsledek zase na chvostu. Ostatní soupeři ale taky chybovali a nakonec z toho pro mne bylo páté místo – moje nejlepší umístění. Honza opět zbloudil a ztratil motivaci k závodění, takže doslova došel pro předposlední místo, kdy opět porazil jen vydiskovaného závodníka. Holky pár kontrol.

Etapa 4:

Poslední etapa. Delší middle. Já měl dobře rozběhnuto až do 12. kontroly. Tam jsem začal mapovat nesmyslně už postup ze 13. kontroly na čtrnáctou, místo postupu ze 12. kontroly. Postupy byly ve stejném směru a i okolí bylo podobné, kdy mi mapa vlastně chvíli i seděla. Nakonec jsem se ale ztratil a než jsem všechno vyžehlil, nabral jsem ztrátu víc než deset minut. To bylo příliš a nakonec jsem skončil na posledním místě. Honzovi se tentokrát zadařilo. Konečně mu závod sednul a končil na pěkném třetím místě se ztrátou necelých dvou minut na vítěze o pouhou jednu vteřinu před čtvrtým. Holky klasika.

Závody jsme si moc užili, byly to krásné tratě v zajímavých terénech, perfektní organizace. Pak jsme ještě zůstali týden na ostrově a užili si moře a vše co k tomu patří. Příští rok budou pořádat Bubo Cup zase – tentokrát v těch nevyužitých terénech v horách nad Rijekou. Takže kdyby měl někdo zájem jet příští rok – vřele doporučuji. Z hor nad Rijekou je to jen půlhodina cesty dolů k moři. Chorvatsko je krásný, tak proč nespojit příjemné s příjemným.

LUKÁŠ

Mohlo by vás také zajímat ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com