Hodnocení tréninku na Kameništi

Trénink proběhl opět za hojné účasti 35 trénujících (+ 3 doprovod).

Pro většinu, hlavně z kategorie HD14 a mladší, byl prostor úplně neznámý. Les je zde divočejší, průseky méně viditelné a je i trochu členitý.

HD10 překvapila nižší čitelnost průseků. Zde to chtělo důkladně sledovat místo odbočení. Prostě si zvolit na cestě, po které běžím (jdu??!!) nějaké záchytné body, podle kterých odbočím.  A věřte tomu, že v postupech tato místa byla, jenom jste si je nevybrali. I když v hodnocení tréninků z azimutů na Lidu je takový postup uveden. Někteří se snažili postupy v bílém lese chodit azimutem. A většinou neúspěšně. HD10 by měli používat azimut (do doby, než jej opravdu zvládnou) pouze pro krátké dohledávky mimo cestu (do 50 metrů). Váš azimutový čas nadejde. Používejte takové postupy, které skutečně zvládnete. Např. hned na první kontrolu někteří šli lesem. Proč? Nejjednodušší je běžet po silné cestě vpravo kolem louky až k pasece a za ní odbočit na průsek a jsem na kontrole. Nebo po rovné cestě do lesa a odbočit na pěšinu (kde ? no prostě na první odbočce vpravo, která je za světle zeleným hustníkem)

HD12 v podstatě opakovali chyby, které uvádím u HD10. Opět platí, že pokud neumím opravdu azimuty, šetřím jejich použití. A opět volím postupy, které ovládám. Nestydím se např. postup z K1 na K2 a taky z K3 na K4 oběhnout po cestách.

T krátká i T dlouhá ukázala, kdo už umí plánovat postupy. Tady už musím umět použít azimut. Ale tak, abych věděl, kam mě dovede. Postup musím plánovat tak, abych i při azimutu věděl, kolem čeho poběžím a kam doběhnu (při odchylce vědět, co je vpravo i vlevo od místa, kam jsem chtěl dorazit). Neběžím tam někam, někam z kopce dolů, někam do kopce. Stále hlídám směr. U obou tratí K3 bylo třeba si zvolit jasný bod dohledávky a od něho dohledávka azimutem. Před kontrolou bylo takových míst více (posed, oplocenka, paseka). Od těchto míst byla kontrola cca 200 metrů. Navíc JZ od kontroly cca 150 metrů je paseka s oplocenkou, nesmím přeběhnout za ně, hlídám si situaci (jak to vypadá za kontrolou a na obě strany od kontroly).

 

Raška

 

Malá Krásná veselá příhoda.
Běžím – tedy plahočím se – z dvojky na trojku azimutem. Prakticky vůbec nevím, kde jsem, všude nějaká oplocenka. Spoléhám se na správný směr. V dáli před sebou vidím v lese lampióneček. (To je teda pěkná otrava ty miniaturní lampiónky). Vyrazím přímo k němu, dokonce poklusem. Zahlédnu ho znovu, kupodivu vpravo mezi stromy. Opravuji směr přesunu a spatřím v lese dámu. Má s sebou dva hafany. Jeden z nich má na sobě červenobílý postroj a právě s ním křižuje opět někam doleva. Žádný lampión! Ztratím s přívětivou dámou pár slov o našem skvělém sportu a hodlám pokračovat v tréninku. Ovšem teď fakt nemám nejmenší ponětí, kde jsem, a správný směr je zcela ztracen. Pes – lampion, mizí vesele mezi stromy a já dalších několik minut hledám ten správný, nepohyblivý lampioneček. Dobrej trénink, jak se najít v pustém lese.

Honza Fišák