Tango v Ohři

Nastupující tajemník TJ Lokomotiva, majitel několika půjčoven lodí Míla Pražák uspořádal 19.7. pro členy TJ nedělní sjezd Ohře na lodích z Kynšperka do Sokolova. Mloky reprezentovala pouze jedna posádka – Pepa a Honzové Fišák a Milota. Počasí bylo velmi milosrdné, stav vody mírně nadnormální, proud hodně silný, podmínky ideální. Nikde jsme nedrhli a celkem to jelo. Nikdo se nepřevrhl. Sjeli jsme dva protržené jezy, podjeli několik stromových větví sahajících až na hladinu v místě největšího proudu a sjeli strmou, úzkou retarderku u jezu. Kamenem úrazu bylo pouze vystupování z kánojí v přestávkách. Při vystupování u hospody na oběd jsem vykročil z lodě, ta se nazvedla a druhá noha mi nešla ven. Když jsem ji dostatečně zvedl, bylo moje těžiště decimetry za mnou. Vyrazil jsem těžiště dohánět pozpátku, směrem od břehu do proudu. Tam, v silném proudu a vodě nad kolena, jsem pozadu zaškobrtal na kluzkém kamenitém dnu a usedl do vody. Teď bylo třeba se nějak otočit, vstát a vrátit se k lodi. Účastníci zájezdu se zájmem pozorovali moje představení. Jedna z dam usoudila, že stařík, který se takto chová uprostřed proudící řeky, musí být duševně i tělesně velmi zaostalý. Propukl v ní záchranářský pud a rozhodla se mi zachránit život. To se jí povedlo. Přebrodila se ke mně, vysvětlila mi pravidla pohybu v rozbouřeném moři, uchopila mně za obě ruce, pomohla mi vstát a odtančili jsme vodním proudem spolu na břeh. Převlékl jsem se do suchého. Nebýt jí, sedím tam dodnes. Pepa mi zřejmě zazáviděl přízeň té dámy a hned při příští zastávce se pokusil mne napodobit. Nedotáhl to však do konce, usedl do řeky hned vedle lodi a nikdo ho zachraňovat nešel. Při posledním vystupování v Sokolově jedna z účastnic zájezdu opustila loď stejným způsobem jako předtím Pepa – rovnou na zadek. Volal jsem na ni, že to umím taky – a už jsem tam byl podruhé. Suché spodní prádlo už jsem neměl, tak jsem domů pokračoval v rezervních šusťákách na holém těle. Škoda, že se nezúčastnilo víc mloků, mohla být větší sranda.