Raškovo zhodnocení tréninku 27.5. – Okruhy

Při opět hojné účasti 33 (včetně doprovodů) čekalo na trénující 5 okruhů rozdílné délky a obtížnosti.

HD10 měli za úkol absolvovat lehčí okruhy, HD12 už měly i ty těžší. To podstatné také bylo, že mapy byly naprosto normální, tak jsme zvyklí. Úkolem bylo (jako na posledním tréninku) opět si opakovat, kde jsou odbočky na postupech, hlídat si je za pomocí dalších bodů v lese, naučit se “vyčuchat” některé slabě viditelné průseky V lese neběžet “někam”, ale “k něčemu”.

U těch trochu a více starších už byly v mapách promazány jejich části tak, aby trénující byl nucen používat rozdílné techniky orientace za pomocí buzoly (směr). Jednotlivé prvky orientační techniky byly běh v proužku, azimut na záchytný pás mapy (dohledat se a najít kontrolu), azimut přes výrazné prvky v postupu (větvení cest, oplocenka, hustník), azimut částečně “do prostoru” (záchytná linie za kontrolou) atd. U HD14 nejtěžší okruhy byly připravené i na normální mapě. Od HD16 už jiná mapa než “promazaná” nebyla.

 

U všech nebyl rozhodující čas, ale to, kolikrát a jaké chyby jsme udělali. Protože chybami se člověk učí. Někteří si třeba všimli, kam je odchyluje azimut. Většinou to bývá doprava. Proč? Podvědomě jsme naučení obíhat překážky vpravo, tím ztratíme bod, na který běžíme, nedotočíme oběhnutí překážky do původního směru, chvíli běžíme mírně šikmo vpravo. A nový azimut, který si dáme už míří vpravo od původního. Je to otázka cviku a tréninku.

Naši menší si po survivalu v Aši pozvedli sebevědomí, že přece jen už trochu v lese něco umí (věřím že ano). Je třeba si pamatovat, že rychlost při orienťáku nedělají nohy, ale hlava. Pokud hlava ví, kde jsme, je to správně. Jen si hlídat, aby tu přemýšlející hlavu nohy nepředběhly. Někdy až tak, že se ztratíme a to úplně………. Tak tedy – běhej hlavou!

 

Raška

 

Výsledky (pouze orientačně – a všechny časy asi ani nemusí sedět, byl v tom trochu chaos)