Vojtěch Bartoš sbíral zkušenosti na světových akcích

VZPOMÍNKA NA POSLEDNÍ JARNÍ LOBY

Trochu opožděně se na stránky dostává příspěvek ještě z dob, kdy se mohlo normálně závodit.

Ještě na konec března bylo naplánováno Akademické MS v lyžařském orientačním běhu, které se mělo odehrát ve finském Rovaniemi a kterého se měl účastnit člen Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK Vojtěch Bartoš. Leč celosvětová epidemie koronaviru vystavila stopku nejen této sportovní akci.

Naštěstí se stačily odjet alespoň únorový Světový pohár ve Švédsku a Mistrovství Evropy ve známém ruském středisku Chanty Mansyisk, které proběhlo v polovině března. Tam všude sbíral předloňský junior Bartoš první reprezentační zkušenosti mezi muži.

„Nebyla to první sezóna mezi muži, s těmi jsem závodil už loni, ale první v dospělé reprezentaci,“ podotýká mariánskolázeňský závodník, který má na kontě několik účastí v dorosteneckých a juniorských výběrech.

Ve Švédsku absolvoval Bartoš tři individuální závody, v nichž skončil vždy ve čtvrté desítce, ve štafetách byl jeho tým nikoliv jeho vinou diskvalifikován. Nejen o následném březnovém ME v Rusku poskytl lázeňský borec rozhovor.

Jak pociťuješ přechod z juniorů mezi dospělé?

Ten rozdíl je obrovský. Myslím, že je to tak v každém sportu. Člověk může být v juniorech mezi nejlepšími na světě, ale mezi dospělými má problém probojovat se na vrcholných akcích do TOP20. I když existují výjimky. Podle mne jsou pro většinu první tři roky v dospělých kritické a v orienťáku, v němž hrají značnou roli závodní zkušenosti, zvlášť. V juniorech jsme vlastně všichni stejně staří, kdežto v dospělých jsou moji soupeři i o deset a více let starší, nemluvě o tom, že mají natrénováno o stovky hodin víc a mají za sebou mraky vrcholných světových závodů v největší možné konkurenci. V závodech se to pak promítne. Také chyby se téměř vůbec nedělají. A pokud ano, tak se neodpouští. Minimálně deset nejlepších závodníků jede pokaždé mapově téměř bezchybně. Rozhodují maličkosti. Pořád tedy sbírám cenné zkušenosti.

Mohla být tvoje vystoupení mapově lepší?

Určitě. Sebekriticky musím říct, že všechny. Závody SP ve Švédsku jsem bral jako přípravu na ME. Snažil jsem se jet hlavně bez chyb, ale ani tak jsem se jich nevyvaroval a stálo mě to lepší umístění. Naopak v Rusku se mi povedlo zajet z mého pohledu daleko lépe, ale ani tam to nebylo ideální. Mapově nejlepší závod byl paradoxně ten poslední (štafety), ze kterého jsem měl opravdu dobrý pocit. Bohužel sezóna skončila kvůli koronavirové epidemii dříve a já to nemohl prodat na AMS, na které jsem se soustředil. S tím se ale nedá nic dělat.

Jak jsi na tom byl s fyzičkou?

I přesto, že jsem se letos cítil připravený dobře, na ty nejlepší to rozhodně nestačilo. Celkově jako Češi ztrácíme technikou, jelikož jízda v čárkách (v úzkých stopách, kde se nedá bruslit, pozn.) vyžaduje speciální techniku, kterou prostě jinde tak perfektně natrénovat nejde. V tom mají soupeři ze Skandinávie nebo Ruska obrovskou výhodu. Zvláště ME v Rusku bylo technicky a mapově náročné, takže se ty rozdíly ještě prohlubovaly. Po fyzické stránce všem ujížděli Rusové, kteří se připravili fantasticky. Zvláště jejich tři největší hvězdy – Gorlanov, Lamov a Kiselev – ukazovaly, že na ně po fyzické stránce nikdo nemá. Co se týká mě, na závodech SP jsem se cítil po fyzické stránce výborně, ale ztrácel hlavně nerozhodností a chybami. Těsně před odletem do Ruska jsem prodělal lehkou virózu, a tak v Rusku nebyl můj zdravotní stav optimální. To částečně ovlivnilo můj výkon. Ale čistě po fyzické stránce si myslím, že je rozhodně v mých silách širší špičce konkurovat.

Nejlepší výsledek?

Začnu tím nejméně povedeným, jímž bylo 38. místo na krátké trati. Nejvíce si cením výkonu ze sprintu, kde jsem skončil 34. a získal tak zároveň i své premiérové body do Světového poháru. Závod se mi povedl bez větších chyb a jen pár zaváhaní mě stálo lepší umístění. Velice spokojený jsem ještě s výkonem na závěrečném úseku štafet, ze kterých jsme si jako česká „B“ štafeta odnesli 9. místo. Dle umístění vypadá nejlépe 28. příčka z dlouhé trati, která ovšem není plnohodnotná, jelikož celý norský tým byl vpředvečer závodu umístěn z preventivních důvodů do karantény a všem členům týmu bylo zakázáno do konce šampionátu závodit. Každovečerní zdravotní prohlídky totiž u jednoho z Norů zaznamenaly zvýšenou teplotu. Naštěstí byl testován negativně.

Jak si vedli ostatní Češi?

Nejlepšího výsledku dosáhla Lenka Mechlová pátým místem na klasické trati. Tato nejdecká rodačka byla navíc třináctá na krátké trati. Výborně zajel na klasice také Radek Laciga, který obsadil desátou příčku. Na závěr dosáhly obě naše „áčkové“ štafety na čtvrtá místa v redukovaném pořadí. Do něho se započítává pouze jedna (ta lepší) štafeta z každého státu. Na závodech startovala také dorostenka Kateřina Černá z Mariánských Lázní (na společném snímku druhá zprava v dolní řadě). Ta ale nyní závodí za Slávii VŠ Plzeň.

Poznatky do další kariéry?

Celá letošní sezóna je pro mě velkou motivací do dalších let. Z obou akcí si odvážím cenné zkušenosti. Možnost stát na startu s těmi nejlepšími na světě a vidět je v akci, je tou nejlepší injekcí do dalšího trénování. Další významnou událostí, která nás všechny určitě ovlivnila, je současná zdravotní situace. Všechny ty kontroly a měření, které jsme podstupovali a pak následné uzavření norského týmu, nám pomohly si zase uvědomit, že jsou důležitější věci na světě. Ve chvíli, kdy se čekalo na výsledky testů, bylo cítit napětí a trochu strach. O kamarády i o nás. To vše ale napomohlo skvělé atmosféře při slavnostním zakončení, kdy jsme si opravdu uvědomili, že sport opravdu není jen o výsledcích, úspěších a neúspěších, ale o kamarádství a fair play.