NA SOUSTŘEDĚNÍ SE BĚHALO S REKORDNĚ VELKOU MAPOU

Dva týdny po pětidenním soustředěním dorostu v Maďarsku se stejná věková skupina téměř ve stejném složení účastnila třídenního soustředění na Plzeňsku, které znovu organizoval Jirka Valeš (LPM). Za mariánskolázeňské mloky se opět účastnili Samuel Janoch, Břetislav Milota a Jan Pivec, plus řidič Pepa Milota.

Tato akce se vůbec nepodobala nějaké předešlé, a to z toho důvodu, že většina tréninků probíhala za tmy. Za světla najde kontrolu kdejaký jouda, že?

Nehledaly se však lampiony, ale pouze červenobílé fáborky. V souvislosti s tmou je namístě připomenout, že pokud cestujete na nějakou noční orientační záležitost, je dobré zkontrolovat, zda máte v čelovce funkční baterie, případně zda vůbec nějaké. Že se taková samozřejmost na soustředění západočeského dorostu nemůže stát? To byste se divili.

Začínalo se v pátek hromadným startem na farstované noční úseky v lese jižně od Záluží. Dalším podnikem byla sobotní dopolední návštěva chatové osady u Vížky, kde mlok Lukáš Pivec neúnavně mapuje už druhým nebo třetím rokem brutální místy kamenité svahy u řeky Mže a kde se konal první závod pokusného prvního ročníku západočeské zimní ligy.

Sobotní podvečer a noc pak vyplnily další dva tréninky s čelovkami. Nejprve se běhalo v kamení okolo Radyně a pak přišel na řadu šestikilometrový lauf od Ledců až k nákupnímu středisku Globus.

Důstojným závěrem byl již denní oběh všech map, které obepínají Plzeň ze severu. Nejdelší trať měřila necelých 19 kilometrů a dala připomenout, že podobné parametry mívaly oblastní přebory na dlouhé trati, když se ještě běhávaly. Startovalo u Druztové a dobíhalo se na sídlišti Lochotín. Takže i na nějaký kousek sprintíku se dostalo.

Zvláštností určitě je, že se neběželo s několika mapami najednou, ani se cestou neměnily, ale rovnou se vytiskly všechny na jeden papír. Ten měl rozměr A0. Pro připomenutí A0 má plochu 1 m2 a rozměr 84 x 120 cm. Před startem se tak dá užít dost legrace při skládání takového plakátu, nemluvě ani o tom, jak se s takovým balíkem papíru běží a jak se za běhu realizuje překládání na další postupy.Štěstí, že nepršelo. Mapník takového rozměru asi nikdo neměl připravený. Těžko by se dal sehnat v papírnictví, možná ve stavebninách. Kdoví, zda to nakonec nebyla světová premiéra běhu s tak velkou mapou. Do cíle se nakonec dostali všichni, byť si to někteří jedinci o nějakou kontrolu zkrátili. Nejzdatnější borci to měli podle svého měření za dvě a třičtvrtě hodiny. O čas ale nešlo.