LETNÍ TROJÚHELNÍK NAKONEC DOPADL

Ještě než přijde na tyto stránky nějaký souhrnný příspěvek o celkovém sportovním průběhu a výsledku akce, dovolím si tak nějak zrekapitulovat situaci, která se nám v oddílu dosud nepřihodila.

V pátek 27. 6. kolem poledne mi zavolal ředitel závodů Petr Placek, že to s těmi lesními závody vypadá nějak špatně a jestli mám možnost se s ním a s pracovníky Lesů ČR podívat do prostoru severně od silničky na Rájov. Vyjeli jsme na Polom a směrem k Rájovské myslivně a pak ještě kousek dál. Na lesáky jsme nikde nenarazili, mobilní signál nefungoval. Našli jsme jen jedno polomové místo o velikosti fotbalového hřiště, kam bych nevstoupil ani za značný finanční obnos. Vrátili jsme se pak zpátky do města. Asi za hodinu se mi Petr opět ozval, že máme sraz s lesáky na Nimrodu. V tu chvíli jsme byli ale bez auta. Dovolali jsem se ale na Luďka Bartoše, který vzal svoje a jeli jsme na Nimrod. Tam jsme krátce podiskutovali se dvěma nám známými lesáky o tragické situaci, kdy se ve čtvrtek odpoledne při pro nás nebývalém krupobití prohnalo prostorem nějaké tornádo či co a způsobilo značné škody. Vstup do lesa nám sice nezakázali, ale rozhodně ho s poukazem na ohrožení života nedoporučovali. Připravenou třetí middle etapu jsme mohli odpískat. Jižně od silničky na Rájov je to ale prý v pohodě. Aspoň něco. Sobota tedy určitě bude.

Cestou zpátky do města jsme řešili co dál. Reálná byla varianta zcela zrušit nedělní závod s tím, že Trojúhelník bude jenom dvoudenní. Nakonec jsme usoudili, že je možnost postavit zcela nový závod v jiném prostoru, v tomto případě opět v prostoru sobotní klasiky. Odpoledne jsme pak všichni strávili v dešti pořádáním sprintu. V půl osmé večer sedám k počítači a začínám vymýšlet první trať – HD10. Start je na předtím plánovaném místu, cíl je stejný jako v sobotu. Před sebou mám list s délkami původních tratí a počty kontrol, abych se mohl lépe trefit do směrných časů. Jsem v mírné výhodě oproti jiným event. stavitelům v tom, že stavím v prostoru, který jsem zmapoval, takže vím, kde tam co přesně je a můžu vybírat jen zcela jasné objekty. Zhruba ve dvě hodiny v sobotu ráno jsem skoro hotov. Ráno v šest hodin vstávám a dokončuji linie a popisy kontrol.

V sobotu v půl deváté ráno je sraz na Rájově, kde se začíná s roznášením druhé klasické etapy. Kromě přesunu dvou kontrol pro kategorii H21 – popisy a parametry zůstávají beze změny – se naštěstí v této etapě nemuselo nic jiného měnit. Zhruba v poledne narychlo jmenovaný rozhodčí Miloš Kamaryt společně se synem Michalem a se mnou jedeme do Mariánek kontrolovat tratě. Michal zatím vyrábí lístky do lesa. Zkontrolované tratě s mapou si Miloš posílá mailem domů do Nejdku a posílají se též Luďkovi. Ten pak jede domů a tiskne mapy se všemi kontrolami na roznos. Sobotní závod ještě probíhá. V té době vyráží do lesa Miloš, Michal a Martina Kamarytovi a Honza Macura roznášet lístky. Tvůrce startovek Jarda Macura začíná ještě při probíhající klasice pracovat na startovních listinách pro neděli. Při snášení kontrol ze soboty potkávám čtveřici roznašečů lístků. Dozvídám se, že jedno místo je pro kontrolu zcela neupotřebitelné. Světle až tmavozelený hustník byl prořezán a má charakter skoro bílého lesa. Je navrženo pár náhradních variant nového místa. Jedna se použije. Na dotčené tratě to nebude mít zásadní vliv. V sobotu večer pak Miloš Kamaryt tiskne mapy a popisy.

V neděli ráno vše probíhá jako za normální situace. Pokud nepočítáme, že se teprve stříhají popisy a že pečlivá Helena Tenglerová na dva kilometry vzdáleném startu čtyřicet minut před startem prvního zjišťuje, že došlo k chybě v počtu při tištění map jedné z tratí. U kategorie H45 jich chybí osm. Ale to už je prkotina. Petr Placek bere auto a s Honzou Fišákem jedou mapu nakopírovat do kanceláře Lokomotivy na ploché dráze. Vše se stihne včas a ředitel Petr Placek si pak stihne i zazávodit. Závodníci se sjíždějí do centra u Rájova a teprve v tu dobu se stejně jako většina domácích pořadatelů dozvídají prostřednictvím doplňujících pokynů o změně oproti původní verzi etapy. Do té doby o všem vědělo jenom cca pět šest jmenovaných, aby se nešířila nějaká panika. To, že se v této hektické situaci vytisklo místo správných 7,5 milimetrových koleček devítimilimetrová, lze považovat za nepodstatnou lapálii. Nikdo o tom netrousil ani slovo. Spíš si toho nikdo ani nevšiml. Dokonce mi přijde, že to s těmi většími kolečky bylo čitelnější.

A pak už to jenom probíhalo, jako kdyby se ani nic nestalo. Na startu poslouchám většinou lichotivé poznámky, něco v tom smyslu že jsme jako borci a tak. Aleš Ritter z Ostrova mi před vyběhnutím povídá, že by taky chtěl umět postavit za pět hodin celý závod. Nabízím mu školení. V cíli jsou všichni spokojení s prý zajímavým závodem a diskutují, kudy to kdo šel. Prostě normální závod.

Již vymyšlený a neuskutečněný závod nedělního middlu od Honzy Michalce nezůstane ladem, použijeme ho zřejmě v nezměněné podobě v příštím roce na dalším ročníku Jarního trojúhelníku. Lákadlem může být informace, že tento je možná orientačně zajímavější než ten, který se nakonec uskutečnil. Přijeďte se přesvědčit.

Máme tady první ztráty a nálezy: čelenka z olympiády dětí a mládeže z pátečního sprintu (viz dolní foto, je u Pepy Miloty). Zřejmě tedy patří nějakému mládežníkovi. První fotky ze všech tří etap lze nalézt na stránkách oddílu MLOK pod lištou FOTO (fotila Stáňa Kváčová) – https://mlokml.rajce.idnes.cz/. Brzy přibydou další. Postupy budou k mání na play-map. Budeme rádi, když je zakreslíte.

Pepa Milota