OHLÉDNUTÍ ZA ZODM 2020

Ve čtvrtek 23. ledna po dojezdu posledního borce ze závodu štafet na Zimních olympijských hrách dětí a mládeže se od biatlonového areálu Eduard, pár kilometrů nad Jáchymovem, ozvala taková rána, že to muselo být slyšet na desítky kilometrů daleko. To totiž spadl organizátorům lyžařských orientačních běhů kámen ze srdce. Vlastně ne kámen, ale pořádný balvan.

Že se nakonec podařilo uspořádat vše podle plánu, je dílem neuvěřitelné práce všech zúčastěných pořadatelů, desítek hodin nejrůznějších jednání od nejspodnějších pater exekutivy až po olympijské výbory České republiky a Německa, pozitivnímu olympijskému přístupu závodníků, trenérů a vedoucích výprav, spolupráce biatlonistů a lyžařů, a dalo by se ještě pokračovat.

V každém případě se dá se vší skromností hlasitě zařvat: “Mloci, byli jste báječní!”  

Ředitel LOBů Luděk Bartoš z Mariánskolázeňského Orientačního Klubu MLOK sice zestárl za poslední týdny a měsíce o pár let, ale kdyby už nikdy nic neorganizoval, můžete ho další roky při každém setkání poplácat po zádech a nešetřit chválou. Nabízí se několik základních zvolání: 1. Luďku, jsi pašák, 2. Luďku, jsi kanón, 3. Luďku, jsi třída. A možná by stačilo docela obyčejné: Luďku, jsi prostě skvělý. A nějaký ten dárkový koš o velikosti přívěsu za traktorem by nebyl vůbec od věci.    

Snad, až si pár týdnů odpočine, přehodnotí svoje poslední stanovisko “Už nic takového nebudu nikdy pořádat” a snad nám třeba v oddílu postaví nějaký trénink nebo závod při Jarním trojúhelníku.

Kromě něj trávily všechny dny na závodech ZODM také Jana Bartošová (vlevo), Vojtěch Bartoš

a Honza Sklenář (vpravo).

Při přípravě tratí

nebo v den závodu na krátké trati před zraky České televize pomáhali také Kathrin Bínová, Stáňa Opavová, Veronika Placková, Jarda Macura, Fanda Kováč a Radek Bureš. O vyvěšování všech informací na webové stránky se staral Petr Placek a na nedostatek činnosti si určitě nemohl stěžovat servisman reprezentace Karlovarského kraje Marek Petruš (snad jsme na nikoho nezapomněli).

“Co se týká přípravy stop na Eduardu a i jiné práce spojené se závody, musím zmínit i pomoc řady orienťáků z Ostrova, Nejdku a Plzně,” připomíná Luděk Bartoš. “Kromě té manuální práce pomáhali při samotných závodech také reprezentanti Petr Horvát a Ondřej Vystavěl, jehož otec Dušan všechny lobácké akce odmoderoval. Zapomenout nesmím ani na hlavního rozhodčího Aleše Richtra ze Slávie VŠ Plzeň, Pepu Nádeníčka z Nejdku, jenž měl na starosti ubytování a stravování, nebo přínos ambasadorky Veroniky Kubínové z Karlových Varů, která je aktuálně naší nejlepší závodnicí v MTBO. Ve výčtu by určitě dalo ještě pokračovat, jmenoval jsem alespoň ty nejhlavnější.”

“Centrum mělo být původně na Jahodové louce na Božím Daru. Ideální místo, ale jen při dostatku sněhu. Pak už se jenom jednalo a přesouvalo a jednalo a přesouvalo. Dala by se o tom napsat menší kniha. Naštěstí byly připraveny náhradní varianty. V tomto směru hodnotím velmi kladně přístup biatlonistů. Vyhovující německý Fichtelberg jsme z různých důvodů mohli nakonec použít jen jednou, a to ještě bez původního naplánovaného hromadného startu, ale i tak dík za to,” vzpomíná Luděk a dodává: “V den závodu na Fichtelbergu při middlu bylo organizátorů přesně 38. Ze sportovního hlediska to byl nejlepší závod, a to i co se týká televizního přenosu. Middle se na rozdíl od závod na Eduardu odehrál v plném rozsahu. Na Eduardu to bylo při sprintu a štafetách délkově redukované.”

“Zmínil bych jeden – pro mne pozitivní – moment. Na Fichtelbergu došlo ještě před startem k dohodě, že žádný závodník ani trenér nepoužije nějakou mobilní aplikaci, aby se v průběhu závodu nemohly použít informace z televizního přenosu pro ty později startující. Opravdu všichni dodrželi fair play olympiády. A to ani nemluvím o tom, že jsme díky tomu nemuseli dělat karanténu, což by znamenalo práci navíc a  zaměstnání dalších lidí. A ušetřili jsme závodníky hodinového čekání někde v chladném stanu. Řekne se maličkost, ale já to tak nevidím,” podotýká Bartoš. “Co bych  chtěl zdůraznit, po celou dobu mi šlo hlavně o to, aby to byl pro všechny mladé závodníky zážitek. Aby to nebylo vyhrocené, aby nešlo jen to, kdo bude na bedně. Všichni, kdo byli zařazeni do krajských výběrů byli aktuálně ti nejlepší. Už účast na olympiádě byla pro každého tím nejkvalitnějším vysvědčením. Třeba to tak nevypadá, ale i ten poslední orienťák, co objel všechny kontroly, byl pro mne borec. Ať si to každý reptal vyzkouší jet na zmrzlém sněhu, koukat do mapy a vymýšlet postupy a ještě při tom držet balanc. Vím, o čem mluvím. Co bylo pádů na zmrzlém sněhu a vynechání kontrol – i té sběrné – v průběhu všech závodů… Co jsme se nařvali třeba na našeho Jonáše Černého: ´Sběrku, nemáš sběrku!´A on pádil dál. Pak nám říkal: ´Já myslel, že mi tak nahlas fandíte´”, vzpomíná Luděk.

Mohlo by vás také zajímat ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com