VOJTA BARTOŠ SE VYDÁVÁ DO SVĚTA
Dostat se do dospělé reprezentace, lhostejno v jakém sportu, je už samo o sobě visačkou kvality. Jednoho takového borce mají i v Mariánskolázeňském orientačním klubu MLOK. Jmenuje se Vojtěch Bartoš a jeho prioritou je lyžařský orientační běh.
S nedostatkem sněhu se nepotýkáme jen u nás, ale také v Lotyšsku, kde měl za čtrnáct dní odstartovat letošní seriál závodů Světového poháru. Došlo tedy ke změně místa konání a SP dospělých byl přiřazen k Mistrovství světa juniorů a Mistrovství Evropy dorostu. Vše se pojede ve Švédsku.
Nejen o nadcházejících závodech jsme si s Vojtou povídali.
Jak to u tebe aktuálně vypadá s tréninkem na lyžích?
Letošní zima sice v Česku nevypadá moc jako zima, ale i přesto jsem na lyžích už něco najezdil. Hlavně zásluhou reprezentačních soustředění, na která každoročně před Vánoci odjíždíme do zahraničí. V prosinci jsem vyrazil do Švédska, do střediska Idre Fjäll – zhruba 500 km na severozápad od Stockholmu, kde byly podmínky ideální, takže hodiny na lyžích naskakovaly téměř samy. Tréninky byly zaměřeny převážně na objemy. Přes vánoční svátky a na začátku ledna se naštěstí dalo jezdit do německého Fichtlebergu v Krušných horách, a tak jsem další kilometry sbíral tam. Vzhledem ke špatným sněhovým podmínkám byly zrušeny závody ČP LOB 11. a 12. ledna – a taky všechny ostatní, které měly být zároveň nominační na 1. kolo Světového poháru a následné Mistrovství Evropy. Proto jsem druhý lednový víkend vyrazil na Praděd, kde jsem absolvoval dva náhradní nominační závody – v sobotu 15 km skate a v neděli krátkou trať v LOB. Týden nato jsem pomáhal při organizaci Zimní olympiády dětí a mládeže na Eduardu nad Jáchymovem, kde se nakonec počasí slitovalo, a závody jsme uspořádali bez větších problémů. Tam jsem také najel nějaké kilometry. Pár tréninků jsem odjel v Jizerských horách a v posledních dnech i v nedalekém Silberhütte. Na obou místech jsou ale podmínky dost tragické. Teď už trénink směřuji k vrcholům sezóny a spíš než na kilometry se zaměřuji na rychlost a intervalové tréninky ve vyšších tepových frekvencích. Pokud bych měl vše shrnout, tak jsem v letošní sezóně zatím strávil na lyžích asi 60 hodin a najezdil asi 700 km – 360 km na soustředěních a zbytek vlastním tréninkem převážně v Krušných horách.
Trénuješ také hladký běh?
Jak už jsem zmínil, zima není ideální, takže do tréninku často zařazuji i běh. V podzimních a zimních měsících se snažím zapojovat i vrchní část těla, takže si dávám delší výběhy s běžkařskými holemi. Jako speciální trénink pak zařazuji tzv. „imitace“, což jsou vlastně výběhy kopců taktéž s holemi. Při nich se zapojují nohy i ruce a pohyb tak alespoň částečně připomíná běh na lyžích a zapojují se stejné svaly. Při takhle bídné zimě je to vlastně hlavní náplň mých běžeckých tréninků. Běh – hlavně tedy klus – také využívám k regeneraci a uvolnění po dlouhých cestách nebo po trénincích na lyžích. Přes léto nebyl můj trénink, – vzhledem k pobytu v zahraničí – ideální, a tak těch kilometrů nemám naběhaných tolik. Pokud ale počítám finální přípravu na sezónu, která začíná někdy v září, tak to bude od té doby nějakých 500 km.
Používáš také kolečkové lyže?
Takzvané „kolce“ jsou součástí přípravy hlavně v letních měsících, ale při takhle špatných sněhových podmínkách se dají vytáhnout i přes zimu. Kolečkové lyže vypadají jednoduše – zhruba 50 cm dlouhé, většinou hliníkové nebo kovové prkýnko, na kterém se nachází klasické vázání na běžkařské boty a na každém konci je kolečko. Stejně jako boty i hůlky se používají stejné, jen se klasický košíček s hrotem vymění za speciální hrot z „tvrdokovu“, který se dokáže zabodnout do asfaltu. Největší překážkou jízdy na kolcích jsou povrchy. K pohodlné jízdě je potřeba hladký asfalt a provoz bez aut. Bohužel nejsme ve Skandinávii, kde se dá jezdit i po silnici a nikdo na vás netroubí. Proto nejčastěji využívám cyklostezky nebo moderní lyžařské stadiony, např. Vysočina aréna v Novém Městě na Moravě. Ale jak už jsem zmiňoval u běhu, můj trénink přes léto nebyl vůbec ideální a kolečkových lyží se to týká také. Na nich mám naježděno asi 15 hodin, což je nějakých 200 km. Vzhledem k tomu, že sněhu není nikde dostatek, tak nepovažuji toto číslo za konečné. Je totiž možné, že kolečkové lyže vytáhnu i v průběhu „zimy“, abych nemusel pořád jen pobíhat po parku s hůlkami a děsit tak místní rekreanty.
Jak bude vypadat tvoje závěrečná příprava?
Čas letí a do první světové akce už moc času nezbývá. To znamená, že je tomu přizpůsobený i trénink. Samozřejmě úplný vrchol sezóny mě čeká až v půlce března. Ale v režimu několika závodů týdně, se už nedají jezdit dlouhé náročné tréninky, spíše se jen tak dolaďuje forma dle potřeby a ambicí na danou akci. V plánu mám Mistrovství České republiky v LOB 8. – 9. února a poté během víkendu 15. – 16. února buď závody Českého poháru v LOB, závody v běhu na lyžích, nebo vytáhnu „kolce“ a zůstanu trénovat doma. V úvaze je také zahraniční soustředění. Vše hodně záleží na sněhových podmínkách.
Jaké máš ambice na akce SP, ME, AMS?
V letošní sezóně budou tři vrcholné akce. Jako první mě od 21. do 26. února čeká již zmíněné 1. kolo Světového poháru ve Švédsku. Čekám, že, jak už je ve Švédsku zvykem, půjde o mapově náročné závody. Zároveň jsou to pro mě první světové závody od března minulého roku, takže se chci vyvarovat větších chyb a zjistit, jak na tom jsem v porovnání se světovou konkurencí. Další akcí a nejspíš i vrcholem sezóny bude Mistrovství Evropy v Rusku – a zároveň 2. kolo Světového poháru, které se koná od 8. do 15. března ve známém středisku Khanty Mansyisk. Půjde o moji premiéru na ME mezi dospělými, takže ambice nejsou přehnané, ale ani příliš nízké. Chtěl bych svými výkony zabojovat o místo ve tříčlenné štafetě, což znamená jezdit mezi 3 nejlepšími v rámci našeho českého týmu. Samozřejmě mezi tak zkušenými závodníky jaké máme, to bude těžký úkol, ale pokud reálný, to uvidím až po závodech ve Švédsku. Zatím je to pro mě spíše motivace do tréninku než ambice. Poslední mezinárodní akcí sezóny je pak Akademické mistrovství světa, které proběhne od 23. do 27. března ve finském Rovaniemi. Akademické akce jsou specifické z několika důvodů. Jednak je podmínkou účasti studium na vysoké škole a druhou podmínkou je věk, který je omezen na maximálně 25 let. Další zvláštností je „sprintový“ formát závodů, ve kterém se jezdí pouze kratší disciplíny: sprint, sprintové štafety a krátká trať. Stejný formát bude od příštího roku i na mistrovství světa. Formát se mění hlavně kvůli snaze Mezinárodní federace orientačních sportů (IOF) dostat lyžařský orientační běh na zimní Olympijské hry. Krátké závody jsou atraktivnější pro televizní přenosy. Osobně cítím větší šance v kratších závodech, jako jsou například závody s hromadným startem, sprinty nebo sprintové štafety, na které se také chci letos soustředit. V nich se spíš než vytrvalost využívá síla, rychlost a výbušnost a ještě se musí neustále vnímat v plné rychlosti mapa. Atraktivnější jsou jak pro diváky, tak – dle mého názoru – i pro závodníky. Tím pádem mi změna formátu nevadí a naopak jí fandím, stejně jako myšlence lyžařského orientačního běhu na Olympijských hrách. Možná by se mohlo zdát, že je to pochopitelné, ale ve většinové „LOBácké“ komunitě panují spíš opačné názory. Tak uvidíme, jak to celé dopadne.
Nezbývá než popřát rychlé nohy, silné ruce, dobře namazané lyže, správný směr, chladnou hlavu a ať ty kontroly naskakují na trati samy.
