JARNÍ – SPÍŠ LETNÍ – TROJÚHELNÍK UŽ JE ZA DVEŘMI

Opožděný Jarní trojúhelník se po dvouleté pauze – jednou byla česká béčka a jednou koronakrize – opět hlásí. Závodit se začne už za dva týdny. Oslovili jsme proto stavitele tratí a položili jim pár dotazů. Největší tajemno je zatím o pátečním sprintu, nicméně autoři dvou lesních závodů (Pepa Milota – klasika, na úvodním snímku vpravo a Honza Michalec – middle) se ochotně rozpovídali. Snad to účastníky před startem dobře naladí.

Proč sis vybral ke stavbě právě klasiku?

Pepa M. – Posledních pár let jsem stavěl většinou krátké trati, občas sprinty, tak jsem si řekl, že změna neuškodí.

Proč sis vybral ke stavbě právě middle?

Honza M. – Middle se poběží v neděli, závodníci budou odjíždět domů a nebudou tak mít čas mě nahánět a kamenovat. Kdybych stavěl sobotní klasiku, měli by na to dost času celou sobotní noc i v neděli před závodem. Navíc prostor pro middle bývá menší a nemusím toho v lese při přípravách tolik nachodit.

Co můžou běžci v závodě očekávat?

Pepa M. – Očekávat můžou klasické tratě s nevelkým počtem kontrol, zato s delšími a někde i pořádně dlouhými postupy. Pochopitelně ne u nejmenších dětí a starších veteránů.

Honza M. – Horský les, kolem 50 kontrol na necelých dvou kilometrech čtverečních, výškový rozdíl mezi nejníže a nejvýše položenou kontrolou 20 metrů, k tomu střídání klacků, trávy, sucha a vody, delší i kratší postupy a střídání lehčích a těžších postupů a dohledávek a určitě nezašívané kontroly.

Proč by se měli účastníci těšit na tvůj závod?

Pepa M. – Pamatuji si poučku z dávného školení rozhodčích, že tratě mají být takové, aby si je autor rád sám zaběhl. Tím je řečeno vše.

Honza M. – Větší polovina prostoru závodu přivítá orienťáky po takřka 30 letech, tak možná proto. No a určitě i proto, že proběhnutím cílem middlu budou mít za sebou další ročník Jarního trojúhelníku, i když se letos to jaro trochu protáhlo.

Chystáš na trati nějaké překvapení?

Pepa M. – Nic samozřejmě nechystám, není to ples. Překvapením může do jisté míry být dosud nikým neprobádaný prostor, kam se při našich předloňských béčkách dostal málokdo. Navíc jsme asi dva kilometry nově přimapovali. Tedy nově, už to bylo na mapách Modrý kámen z Bohemie ´87 a pak i na mapách z třídenních při MS v roce 1991, ale kdo si to pamatuje.

Honza M. – Pro někoho může být překvapením už samotná koncepce tratí, někoho může zaskočit, že na rozdíl od let minulých jsou letos bažinky napuštěné. Někoho možná překvapí střídání chudších orientačních partií lesa s místy s nutnou generalizací. Zkušené borce ale nepřekvapí nic. Rozhodně nikoho nesmí překvapit, že na mapě nejsou mapovány vývraty.

Jakou bys dal závodníkům radu?

Pepa M. – Řečeno s klasikem: My nesmíme ani naznačovat (cha, cha). Obecně: Mám důvod si myslet, že důležitou roli by mohla hrát volba postupů.

Honza M. – Základem úspěchu bude jasný plán, hlídání směru, přiměřeně kolísající rychlost a houževnatost.