Mistrovství Krušné hory v LOBu aneb českoněmecké školní závody za účasti mloků!

Reportáž ze závodů v německé regionální televizi. I Mloci se tam mihnou. Sledujte od 3. minuty, 30. sekundy

V úterý 12. 2. se konal první ročník českoněmeckých závodů v lyžařském orientačním běhu pro školní děti a mládež za účasti 14 mloků: (Sam, Maruška, Jonáš, Honza P., Natálka, Ondra P., Míra, Pepa, Miky J., Leonka, Honza B., Tomas, Miky P., Tomas).

Zajímavá byla už cesta busem. Vyráželo se v 7:00 od školy jih v Mariánkách, kde nastoupili všichni mloci v celkovém počtu 17 ks. Další zastávkou byl Sokolov – pumpa ÖMV, kde přišel pvní zádrhel, když jsme nejprve přistáli u pumpy ONO, pak u Benziny a pak museli po dálnici ještě asi 10 km k dalšímu sjezdu, abychom se otočili a vrátili se k té správné pumpě, kde už nás nedočkavě vyhlíželi Zdenda Hejduk a Klárka Kohoutková, aby si také přiskočili. S poměrně velkým zpožděním jsme dorazili do Varů, kde už jsme bez bloudění zastavili u té správné pumpy a přibrali tři lyžaře a frčeli do Ostrova, kde se nám do autobusu nahrnulo asi 20 již mírně promrzlých ostrovských orieňťáků. Již bez časové rezervy jsme pokračovali dále do hor, sněhu přibývalo, vítr sílil, sněžení houstlo, silnice se zužovala a pan řidič byl čím dál tím víc nervózní… Jen tak tak jsme podjeli viadukt, v Potůčkách jsme počkali, až Vietnamci stáhli stříšky, abychom jim je neodvezli na autobuse a pak nás čekalo to nejlepší, paní vedoucí zájezdu si nenastudovala dohledávku a myslela, že už to od Johanngeorgenstadtu tak nějak najde, třeba, že to bude značený, ale nebylo…dvakrát jsme stáli a jednou se v krásně nepřehledném místě na kluzké namrzlé vozovce otáčeli, abychom se na to samé místo asi za 10 minut zase vraceli, pan řidič byl nadšen! Nakonec jsme dorazili na tu správnou křižovatku, kde už na nás čekal německý pořadatel a donavigoval nás až na parkoviště a navíc nás uklidnil, že nemusíme být ve stresu, že start o 30 minut posunuli (doufala jsem, že ne kvůli nám…:). Na parkovišti jsme všichni (teda skoro všichni) nazuli lyže, ti chytřejší hodili na záda batoh, ti méně prozíraví popadli všechny své tašky a igelitky a k tomu hole…. a na lyžích se přesunuli asi 500 m na místo startu, cíle a shromaždiště. K dispozici nám byla naštěstí chata, kde jsme dopřipravili děti na závod, starším nasadili pořádné mapníky, mladší vybavili folíí a spínacím špendlíkem.

Pak už jsme si poslechli pokyny pořadatele, trochu se rozjezdili a nahrnuli se ke startu. Mělo se startovat po minutě vždy jeden kluk a jedna holka, s tím, že mapu má každý dostat minutu před startem a startuje se na krabičku. Bylo to skoro tak…startovalo se asi po půl minutě, mapy byly rozdávány chaoticky a nahodile a podobně chaoticky a nahodile vyrážely děti na trať, starší, mladší, jak to vyšlo, nakonec se však do závodního prostoru dostali všichni…

V závodním prostoru bylo rozmístěno 30 kontrol, každá za 10 bodů, cílem závodníka bylo v časovém limitu 45 minut orazit co nejvíce kontrol. Za každou další minutu navíc bylo strženo 5 bodů

S hledáním kontrol si naši borci poradili výborně, nejzáludnější byl ten časový limit, s ním měly hlavně mladší děti samozřejmě problém, vzpomenout si po chaotickém startu, že se mám ještě mrknout na hodinky, zapamatovat si čas a hlídat si 45 minut, byl opravdu těžký úkol. Někteří tedy čas jen odhadovali, což je těžké i pro dospělé, natož pro děti, takže v cíli byli třeba za 25 minut (například Míra), což ale zjistili až po vyčtení čipu, (že mohli ještě 20 minut závodit), ale na trať už se pak vrátit nemohli.

Avšak i přes tuto záludnost se to myslím všem líbilo, připadalo mi, že vesměs všechny děti byly spokojené, ti kteří se nevyznají dobře v mapě se mohli někoho chytit (trať byla stejná pro všechny) nebo hledat kontroly jen jako houby, což také šlo, mnohé byly na hlavních “tazích”, ti šikovnější si to naopak mohli mnohdy zkrátit lesem či vymyslet šikovný postup, kterým lze posbírat co nejvíce kontrol. Dobří lyžaři si také přišli na své, většina trati byla pěkně rolbově upravena. Nudit se myslím nemohl nikdo.

Po skončení závodu byl pro každého připraven oběd v podobě misky těstovin s omáčkou a čaj a pak nastala fáze hraní a blbnutí a seznamování v čase čekání na vyhlášení a čekat museli všichni neb tam byli s ostatními busem a nakonec se všichni i dočkali. Pořadatel si u mě šplhnul, neboť vyhlašoval 6 nejlepších, což mám ráda, navíc jsme jako mloci měli i dost 4. a 5. míst, tak nám to bylo zvlášť příjemné…

A jak to celé dopadlo? Výborně, protože se všichni snažili a na závod vyrazili a s nástrahami trati si poradili a nikdo nebrečel, naopak bylo spíše veselo.

Řečí čísel a strohých výsledků (dle kategorií):

• D10: 5. místo – Leonka 60 b
• D12: 5. místo – Natálka 100 b (tedy…Natálka byla oficiálně DISK, protože si nevyčetla čip, ale oražené kontroly i zhruba dosažený čas šlo lehce dohledat, což jsem udělala a zařadila ji na místo, kam patřila.
• H10: 4. místo – Honza Beneš 100 b – překvapení závodu!, 5. místo – Tomas Placek 100 b, 9. místo – Miky Prinz 90 b 10. místo – Mael Mikyska 90 b (nejmladší ročník v kategorii)
• H12: 1.místo – Ondra Petruš 130 b, 3. místo – Pepa Beneš 120 b, 15. místo – Míra Kváč 80 b, 16. místo – Miky Janoch 80 b (adepti na ZODM 2019)
• H14: 1. Jonáš Černý 210 b, 4. Sam Janoch 140 b , 6. Honza Pivec 130 b (adepti na ZODM 2019)

Nejvíce kontrol asi nasbíral nejdecký Radim Tokár (230). Všem jsme zatleskali, nazuli lyže, popadli bágly a frčeli zpět na parkoviště, vzbudit řidiče, hup do autobusu a hurá domů. Bylo to fajn, tak možná napřesrok zase!

Díky Báře a Honzovi za den strávený v autobuse a v zimě, sněhu a větru, za starost o děti, lyže, vybavení….

Díky moc všem dětem, které jsou všechny moc šikovné a bylo fajn s nimi strávit zajímavý den.

Všechny možné fotky z této akce.

Jana