Archiv roku 2012

MLOK archiv článků z roku 2012


Zpráva z výroční, oddílové, mikulášské, maškarní schůze MLOKů 13.12.2012 v klubovně TJ Lokomotiva.

Zúčastnili se Černých, Chladovi, Denisonovi, Bartošovi, Sklenářovi, Kuncovi, Tenglerovi, Fišákovi, Opavová a Milota.

Mládež se vesměs dostavila v maskách

Po několika hrách a soutěžích jsme zhodnotili uplynulou sezónu jako velmi úspěšnou pro mládež, neúspěšnou pro dospělé a velmi slušnou pro veterány.

Byly vybírány příspěvky ve výši 200,- Kč na osobu s tím, že může dojít k jejich zvýšení. Kdo dosud nezaplatil, nechť tak, prosím, brzy učiní.

Jan Fišák


V BĚHU NA VRCH LESNÝ ZVÍTĚZIL JAN SOKOL

Přilákat v současnosti sportovce na nějaký zbrusu nový přespolní běh je vzhledem k nabitému kalendáři ať už na Karlovarsku nebo Tachovsku trochu pošetilé. Jiří Blažek z Velké Hleďsebe, jenž stojí v čele Cyklistického klubu Sportblažek.cz o.s., se o to přesto pokusil.

Prvním předpokladem určitě je mít nějaký nápad. A ten tu byl. Nabídnout něco nevšedního, co se jinde příliš nerealizuje. Co si takhle vyběhnout na vrch Lesný nad Lázněmi Kynžvart? A proč zrovna na Lesný? Protože výš už to prostě nejde. Lesný je nejvyšší kopec Slavkovského lesa a nachází se v nadmořské výšce 983 metrů nad mořem.

Za minimální propagace, kdy se informace předávaly zejména při osobním kontaktu nebo mailem, vítali pořadatelé v neděli ráno 25. listopadu v parku před kynžvartským zámkem (582 m.n.m.) každého nově příchozího. Nakonec byli skoro zděšeni z nebývalé návštěvy, jež se ustálila na počtu 47. Velmi slušné číslo, uvážíme-li, že to byl závod pouze pro dospělé.

Na startovní čáru se postavili nejen trénovaní běžci slušných kvalit, ale i kondiční sportovci, jež si přišli vyzkoušet své možnosti. Bylo mezi nimi i dost orienťáků. Z Mariánských Lázní přijeli Monika Černá, Honza Macura a Pepa Milota, z Chebu Jarda Jirásek a Míra Vlach a ze Sokolova Karel Rambousek ml. a Tomáš Knepr.

V deset hodin masa sportovců vyrazila na sedmikilometrovou pouť. Ještě před startem při výkladu tratě Blažek varoval: „Pokud byste se náhodnou ztratili z trasy, běžte pořád do kopce. Pokud poběžíte po rovině nebo z kopce, je to špatně.“ První kilometr vedl po listím zapadaných parkových cestách. Po kratším průběhu městem se borci napojili na klikatou silnici vedoucí na Lazy. Na ní strávili většinu času. V místě zvaném Vysoké sedlo se pak odbočilo doleva a následoval závěrečný kilometr místy kamenitou turistickou cestou až na kótu. Tam se nakonec do šedesáti minut dostali úplně všichni. Nikdo nevzdal. Limit devadesáti minut se ukázal být značně nadnesený. I když třeba Jarda Jirásek přiznal, že občas šel.

Nejrychleji – jako sokol – vylétl na Lesný Jan Sokol ze Sokolova. Časem 32 min. a 8 s. stanovil metu pro případný další ročník. Druhá příčka patřila mariánskolázeňskému dorostenci Davidu Špindlerovi (32:33), kterého trénuje Honza Sklenář, a bronz vybojoval Jakub Jágl z Libé (33:04). Z MLOKů běžel nejrychleji Pepa Milota (38:45), jenž byl třetí ve veteránech nad 50 let a sedmnáctý celkově. Dvacátý druhý skončil Honza Macura (41:12) a třicátá devátá doběhla Monika Černá (48:41), která dostala cenu pro druhou nejlepší ženu.

Vyhlášení v kynžvartském hotelu Hubertus se trochu protáhlo, vypisovaly se diplomy pro všechny zúčastněné. To bylo od pořadatelů sympatické. Zvítězili totiž všichni, kdo vyběhli až na vrchol. Příštím sportovním podnikem Cyklistického klubu Sportblažek.cz o.s. by mohl být nějaký obdobný běh v Mariánských Lázních. Ten totiž v případě dobré návštěvy v Lázních Kynžvartu pořadatelé slibovali. Jiří Blažek zatím přemítá, zda to má kvůli sněhovým podmínkám vůbec cenu. Nezapomeňme, že neexistuje špatné počasí, ale pouze špatně připravený (a oblečený) závodník.

Pepa Milota


Zpráva o MEETING ORIENTAMENTO VENEZIA 11.11.2012

Pepa, Stáňa a Fišák absolvovali třídenní zájezd do Itálie se závody ve městech Lignano, Palmanova a Benátky. Fotky jsou z Lignana a lze na nich spatřit i velmi vzácný úsměv na Pepově tváři.

První dva závody byly spíš méně zajímavé, městské sprinty, i když mapa města Palmanova je naprosto nevídaná. Nedělní závod v Benátkách provázela urputná nepřízeň počasí. Vytrvalý déšť se střídal s lijákem, od moře fičel velmi silný vítr a v Benátkách byl v některých místech v 9 hodin téměř metr vody. Na shromaždiště v hale Arsenale všichni dorazili promoklí a po kolena ve vodě. Někdo doškrundal pěšky, prodíraje se závějemi polámaných deštníků a rozbitých protipovodňových igelitových galoší. Holinky nabíraly vodu vrchem. Někdo přijel lodní MHD a než od přístaviště dorazil na shromaždiště, byl na tom stejně.

Voda pozvolna opadávala, takže v 16 hodin již byly Benátky vynořené. Oficiání start v 10.00 byl pořadateli zrušen, ale ponechali možnost, si tratě proběhnout systémem HDR – až přijdeš, odstartuješ na čip. I tato možnost však byla ve 13.30 na základě protestu obyvatel zrušena, pořadatelé start uzavřeli, odnesli mapy a spousta závodníků se tak vůbec „do lesa“ nedostala.

MLOKům, jak známo, voda příliš nevadí, takže jsme to před zákazem stihli a trať si proběhli. Nejméně na 10% trati bylo víc vody než 5 cm. Všude tam jsme museli zpomalit do chůze a šoupat botaskami po dně, abychom necákali na brodící se turisty a nedělali vlny do obchodů. Výsledky tedy nejsou příliš spravedlivé, vzhledem k rychle se měnícím podmínkám a k tomu, že řada závodníků všech kategorií vůbec neběžela a další běželi ve dvojicích.

Zájezd byl tradičně dobře zorganizován, avšak vzhledem ke stále většímu počtu účastníků se často čeká a stojí na něco fronta – na klíč od pokoje, na výtah, na jídlo, na startovní číslo, na mikinu, atd. Chyběl bohužel skvělý nestor italských zpěváků (Manfredi?), který se vždy tradičně zúčastňoval, ale obvyklá návštěva továrny na víno (sklípek to rozhodně nebyl) byla dobrá a pro některé účastníky vyčerpávající.

JF


ZMĚNA NAŠIM VETERÁNŮM NEPROSPĚLA

Po skvělém loňském úspěchu na MČR štafet a klubů, dosaženém bez marodícího Fišáka, se letos veteráni MLOKci udrželi pouze v první desítce.

Nominovány byly tentokrát dvě štafety: H180 Sklenář-Miturová-Fišák a H165 Michalec-Opavová-Milota. Svůj standard udrželi pouze Honza Michalec, Pepa Milota a Radka Miturová.

Družstvo startovalo v téměř stejném složení jako loni. Změnou, která se neosvědčila, byla nominace Fišáka místo Sklenáře. Jedinou oporou MLOKů ve vytrvalém dešti byl opět Pepa Milota, který už v pátek v Olomouci vyhrál závod ve sprintu. Fišákovi mladší rozbíhači soupeřících družstev nadělili 12 minut, Stáňa, která rovněž v pátek vyhrála sprint v Olomouci, běžela tentokrát pod svoje možnosti, Radka, zhýčkaná snadnými prázdninovými vítězstvími v céčkových závodech běžela ještě pomaleji a Raška zaběhl nejhorší závod sezóny.

JF

Výsledky


AŤ ŽIJE SKLENÁŘ!

při neúčasti nadupané Stáni se našel zachránce dobrého jména MLOKů na Veteraniádě v Českém ráji.

Honza Sklenář v H70 skončil na 3. místě.

V H65 Fišák až 11., v H50 Milota 9.

Výsledky


DO KAŠPERSKÝCH HOR PŘIJEL MISTR SVĚTA

Derniéru žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu si každý sudý rok rezervuje oddíl z Kašperských hor.

Letošní závod se odehrál u osady Opolec, kam si cestu našly více jak dvě stovky běžců nejen ze západočeských oddílů.

Největší výpravou byl třicetičlenný Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jehož členové byli při vyhlašování často vidět na stupních vítězů.

Sobotní odpoledne vyplnil závod na zkrácené trati, v němž účastníci přebíhali křížem krážem přes jeden značně kamenitý kopec.

Pořadatelé opět použili v minulosti dost diskutovanou kontrolu kamenná jáma v kamenném poli. Tentokrát si na ní ale skoro nikdo nestěžoval, všichni jí už měli dobře přečtenou.

Po večerní oblastní schůzi, na které se řešila podoba žebříčku v příštím roce, pogratulovali zástupci všech západočeských klubů stále aktivnímu Janu Lisému z Ostrova, jenž právě na těchto závodech slavil významné životní jubileum – 70 let.

Na nedělní klasickou trať si našel cestu i reprezentant a nedávný mistr světa ze štafet Jan Šedivý z Pragy Praha. Své kvality prokázal a podle předpokladu zvítězil v hlavní kategorii mužů H21. 9,2 km dlouhou trať s 22 kontrolami zvládl těsně pod hodinu. Nejlepší západočeský závodník Tomáš Kamaryt ze Slávie VŠ Plzeň měl na třetím místě čas o deset minut horší.

Sedm mariánskolázeňských běžců se dokázalo prosadit na medailové pozice po oba dny.

Byli to: Marie Bartošová v kat. D10L (2.a 2.), Stanislava Opavová v kat. D45 (1. a 2.), Alena Bischofová v kat. D55 (2. a 2.), Jonáš Černý v kat H10L (1. a 3.), Vít Macura v kat. H14 (3. a 2.), Josef Milota v kat. H35 (2. a 2.) a čtrnáctiletý Vojtěch Bartoš. Ten v prvním závodě zvítězil v kategorii H14, aby se o den později probojoval na třetí místo v kategorii H16.

Zkrácená trať vyšla Martině Chladové v kat. D10 (3.), Janě Sklenářové v kat. D45 (3.), Václavu Bartošovi v kat. H12 (3.) a Janu Fišákovi v kat. H55.

Na klasice se pak dařilo Kateřině Černé v kat. D10 (1.) a Janu Sklenářovi v kat. H55 (3.).

Josef Milota


STÁNĚ OPAVOVÉ SE DAŘILO U JIHLAVY

Závěrečné 7. a 8. kolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu se za účasti téměř devíti set závodníků odehrálo v Pávově u Jihlavy.

Vzhledem k tomu, že se z osmi akcí započítává do konečného hodnocení pět nejlepších výsledků, byla ještě šance uvažovat na Vysočině o posunu vpřed nebo alespoň o upevnění stávajících pozic.

Z Mariánských Lázní se k Jihlavě vydalo devět mladších i starších sportovců. Čtyři medailová umístění byla v kvalitní konkurenci solidní bilance.

Sobotní klasická trať měla sice start ostře do kopce, přesto se ale z větší části jednalo o zajímavý závod s množstvím postupů na volbu.

Stavitel nedělní krátké trati (middle) je zřejmě vášnivým milovníkem smaženice a jiných houbařských specialit. Zřejmě podle hesla ´podle sebe, soudím tebe´ připravil pro většinu dospělých a dorosteneckých kategorií „chuťovku“ v podobě kontrol umístěných v naprosto nepřehledném a dosti neprůchodném terénu. Tam se uplatnil mezi orienťáky nepříliš oblíbený styl zvaný houbaření – hledání kontrol na náhodu.

O tom, že jednalo o velmi zapeklitou část, svědčí slova jednoho jinak vcelku slušného mariánskolázeňského běžce, jenž po závodě prohlásil, že tolik nespisovných a nepublikovatelných výrazů nepoužil od začátku roku.

Nejlépe si s nástrahami tratí poradila Stanislava Opavová. Její první a druhá příčka potvrdila celkový triumf v kategorii D55.

Stáně se v tomto prostoru daří, v roce 2001 doběhla o kousek dál u Antonínova dolu na stříbrné pozici na veteránském M ČR na dlouhé trati.

Překvapivě dobře si v kategorii D10 vedla Maruška Bartošová. V sobotu doběhla třetí, o den později čtvrtá.

Pouze v sobotu uspěl Fišák bronzem v kategorii H65. V neděli na krátkých postupech v kamenitém svahu už to bylo horší a skončil devátý.

Výsledky ostatních mariánskolázeňských závodníků: D40 – Jana Bartošová (10. a 11.), H14B – Vojtěch Bartoš (21. a 21.), H40 – Josef Milota (7. a 10.), H45 – Luděk Bartoš (12. a 11.), H65 – Jan Sklenář (16. a 15.), H12C – Václav Bartoš (10. a 13.)

Josef Milota

Výsledky


ORIENTAČNÍ VYTRVALCI SOUTĚŽILI O SVĚTOVÉ TITULY NA ÚZEMÍ DVOU STÁTŮ

Přebuz v Krušných Horách – nejmenší obec v České republice – přivítala poslední prázdninový víkend návštěvu, jež byla více jak desetinásobkem jejích stálých obyvatel. Těch je aktuálně asi osm desítek.

Podle stanového městečka s vlajkoslávou na jihu obce u rybníka se dalo na první pohled soudit, že se jedná o jakýsi mezinárodní sraz turistů. Tato domněnka nebyla úplně mimo.

Mapy drželi v pátek 31. srpna před polednem v rukou všichni. Jenže úderem dvanácté se celá lidská masa v pestrobarevných oděvech vybavená roztodivnými doplňky pohnula rychlostí, jež k turistice příliš nepasuje.

Počáteční tempo se však u většiny účastníků po pár hodinách pobytu v drsné krušnohorské krajině zvolnilo. Ke slovu přišel více či méně razantní turistický krok.

Přebuz je jedním z mála míst na planetě, která se od té chvíle může chlubit tím, že byla hostitelem mistrovství světa. A to v rogainingu – orientačním závodě týmů (dvojic nebo trojic) na 24 hodin.

Šampionát konající se ve dvouletém cyklu to byl teprve desátý. Předtím se třikrát závodilo v Austrálii, dvakrát na Novém Zélandu, jednou v USA, Kanadě, Estonsku a v roce 2002 v Lesné u Tachova. Tam si rogaining mohli někteří z našeho oddílu poprvé vyzkoušet.

Zeměpisnou blízkost a příležitost popasovat se ve světovém měřítku v této extrémní orientační disciplíně využili také dva členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Nikdo z nich sice na popřední příčky nedosáhl, přesto nejsou jejich výsledky až takovým propadákem.

Samotný závod nezačal startovním výstřelem. Dvě hodiny před dvanáctou hodinou si orientační vytrvalci vyzvedli závodní mapy a začalo plánování trasy. Na mapě v měřítku 1:40 000, jež pokrývala zhruba 300 čtverečních kilometrů – ze dvou třetin Česka, zbytek Německa -, bylo rozmístěno 69 kontrol ohodnocených třiceti až devadesáti body. Maximální skóre mělo hodnotu 4170 bodů.

Vzhledem k tomu, že obejít všechno není možné, začíná plánování, co vynechat. Přihlédnout se musí i k tomu, že v noci bude hledání za pomoci čelových svítidel o něco těžší. Úkolem týmu, jehož členové se musejí celý závod pohybovat společně, je co nejvyšší bodový zisk.

Pořadatelé neodhadli „chamtivost“ většiny ze 333 družstev, jež si chtěla hned po startu připsat pěkné body, a neosadili dva kilometry vzdálenou osmdesátibodovou kontrolu větším počtem razících jednotek.

Fronta se tam vytvořila pořádná. Ti poslední museli čekat možná půl hodiny. Trochu to připomínalo frontu na banány nebo na maso z předlistopadových dob. Nikdo se však nerozčiloval ani nepředbíhal. Byl to asi jediný zádrhel na jinak výborné organizaci.

1930 bodů měli na svém kontě Michal Škroch z Mariánských Lázní a Vojtěch Šrejber z Mladé Boleslavi, kteří absolvovali závod non-stop. Obsadili 81. místo v kategorii muži open a 146. příčku v celkovém pořadí..

Ambiciózně vstoupila do závodu ašsko – mariánskolázeňská dvojice Vladimír Kovář a Josef Milota. Vše šlo jako na drátku zhruba do 23 hodiny. Pak se projevila únava kyčlí u druhého jmenovaného. Bohužel v místě dosti vzdáleném od Přebuzi. Následoval tří a půl hodinový ´zombie´pochod směrem ke kempu a sesbírání několika kontrol při cestě. Po pár hodinách spánku se pak oba borci ráno po šesté ještě vypravili na sever do Německa, aby navýšili bodový zisk na konečných 1900 bodů. Závod v kategorii muži open dokončili na 86. místě, 152. byli hodnoceni absolutně.

Výkon za předpokládanou hranicí svých možností podala ašská dvojice Karel Pilař – Jindřich Kovář,

jež ukončila závod po 22 hodinách a 41 minutách nepřetržitého pohybu a nasbírala 2400 bodů. V konkurenci 69 mužských týmů nad 40 let jí patřila solidní devatenáctá příčka. V kategorii muži open byli Ašští hodnoceni na 44.místě (164 týmů) a šedesátí čtvrtí skončili v absolutním pořadí

Z českých závodníků dosáhlo nevyššího skóre brněnsko – pražské duo Radovan Čech a Ondřej Skripnik (3190 b.), které obsadilo sedmou příčku v kategorii muži open i absolutně.

Co se týče medailových pozic, dopadli Češi výborně. Dvě zlata a čtyři stříbra je pasovaly na třetí nejúspěšnější stát. Nejlepší medailovou bilanci mělo Rusko (3-1-4), druhá byla Ukrajina (3-0-2), následovalo Česko (2-4-0), Austrálie (2-2-2), Finsko a Estonsko (1-1-0), Nový Zéland (0-2-0), Lotyšsko (0-1-3) a Polsko (0-0-1).

Výsledky víceméně korespondovaly s počty účastníků jednotlivých zemí. Celkem se do lesa vydalo 697 závodníků z 28 států: Rusko (148), Česko (131), Lotyšsko (75), Ukrajina (59), Estonsko (49), Austrálie (43), Polsko (27), Nový Zéland (26), Finsko (22), USA (21), Německo (18), Španělsko (17)… Ze vzdálenějších destinací přicestovali do České republiky například sportovci z Kanady, Číny, Japonska, Jihoafrické republiky nebo Brazílie.

Od roku 2013, kdy se bude závodit v ruské Pskovské oblasti u Alolu, se bude mistrovství světa v rogainingu konat už každý rok. Následný rok (2014) se orientační vytrvalci sjedou do Jižní Dakoty v USA. Dosud váhající zájemci mají nejvyšší čas začít trénovat.

Vítězové kategorií a medailové umístění českých závodníků:

  • Muži open – 1. Rain Eensaar, Silver Eensar (Estonsko) – 3670 b.
  • Muži nad 40 let – 1. Seppo Mäkinen, Hannu Oja (Finsko) – 3220 b.
  • Muži nad 50 let – 1. Rod Gray, Geoff Lawford (Austrálie) – 2410 b.
  • Junioři – 1. Mykola Kovbasiuk, Sergiy Mospan (Ukrajina) – 2580 b., 2. František Kolovský, Martin Rubeš (Česko) – 2350 b.
  • Ženy open – 1. Anastasia Galitavova, Irina Safranova (Rusko) – 2800 b.
  • Ženy nad 40 let – 1. Maria Galina, Nina Mikheeva (Rusko) – 2580 b., 2. Jitka Klinerová, Jana Kožinová (Česko) – 2560 b.
  • Ženy nad 50 let – 1. Věra Hájková, Zuzana Setínková (Česko) – 2050 b.
  • Juniorky – 1. Nattiia Shelepiuk, Mariia Sokolovska (Ukrajina) – 1550 b., 2. Šárka Bělohlávková, Markéta Krucká, Jana Spěváčková (Česko) – 1320 b.
  • Mix open – 1. Anna Shavlakova, Andrey Shvedov (Rusko) – 3100 b.
  • Mix nad 40 let – 1. Julie Quinn, David Baldwin (Austrálie) – 3040 b., 2. Pavlína Procházková, Dan Straka (Česko) – 2610 b.
  • Mix nad 50 let – 1. Magda Horová, Vladimír Hora (Česko) – 2440 b.
  • Mix junioři – 1. Mykola Kobets, Yuliya Kobets, Alexej Kovikovskij (Ukrajina) – 2150 b.

Josef Milota


Úvodní dvojzávod podzimní části západočeského žebříčku v orientačním běhu se pod pořadatelskou taktovkou oddílu z Ostrova konal na konci prázdnin na Karlovarsku.

I přes termínovou kolizi s jinými orientačními podniky si cestu na start našly skoro dvě stovky běžců.

Nejpočetnější výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK v počtu třiceti osob.

Závodů se po oba dny účastnila i šestnáctičlenná skupina veteránských sportovců z rakouského Salzburgu. A nebyli to žádní turisté, během víkendu si šli čtrnáctkrát pro některou z cen.

Medailová umístění závodníků z Mar. Lázní: D 10 – Martina Chladová (1. a 1.), Stanislava Opavová (2. a 3.), H12 – Václav Bartoš (3. a 3.), H14 – Vojtěch Bartoš (1. a 2.), Vít Macura (3. a 1.)

Pouze v sobotu se prosadily: D10 – 3. Kateřina Černá, D35 – 3. Martina Kamarytová (obě M. Lázně)

Josef Milota


ORIENTAČNÍ BĚŽCI ZAKONČILI PRÁZDNINY V SEČI

Cena východních Čech je tradičním orientačním podnikem, jež uzavírá prázdniny. O její pořadatelství se pravidelně střídají oddíly z Hradce Králové a Pardubic. Letos vyšla řada na „perníkáře“.

Centrum třídenních závodů, jichž se účastnilo přes devět set běžců, bylo v Seči v autokempu U letadla. Příležitost ke koupání však nikdo nevyužil. Nebylo divu, během víkendu panovalo značně chladné a deštivé počasí.

Běhalo se v Železných horách v okolí Horního Bradla i v údolí okolo řeky Chrudimky pod Sečskou přehradou.

Na start se postavila také skupina závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Dvě konečná umístění na stupních vítězů jsou pěkným výsledkem.

Třetím místem v první etapě zahájila tažení Radmila Miturová v osmnáctičlenné kategorii D45C. V dalších závodech už nechybovala a nakonec suverénně vyhrála o osm a půl minuty před druhou v pořadí.

Se šancí na celkový triumf vstupoval do závěrečné etapy Jan Sklenář v kategorii H70. Na vedoucího Havlíka z Jičína ztrácel po dvou závodech dvě minuty. Po čtyřminutové chybě na páté kontrole už raději neriskoval a zbytek trati odběhl na jistotu. Patřilo mu stříbro, bronz bral Frey z Nejdku.

Osmé místo obsadil Jan Fišák v kategorii H65 ä dvanáctá doběhla Magda Sklenářová v kategorii D18.

Josef Milota

Výsledky


ROMAN JOKEL TO JE BOREC, ROMAN JOKEL TO JE BOREC

Ne, autor textu nebyl při vytváření titulku opilý. Přesně takto, s použitím absolutního rýmu, si poradil se složením básně jeden z účastníků XXVIII. ročníku v orientačním závodě u Kamzíku.

Předposlední srpnovou sobotu se na Fit louce nad Mariánskými Lázněmi sešla početná skupina sportovců z místních oddílů karate, juda a orientačního běhu.

Účast byla solidní.

V hlavním závodě startovalo šestnáct borců, na kratší a lehčí trať se vydaly skoro dvě desítky vesměs mládežníků.

Počasí panovalo téměř ideální, za celý den ani nekáplo. Jedenáct orientačních amatérů čítala startovní listina kategorie nazvané skromně Elita. O laicích se ale nedá mluvit, neboť mnozí závodníci z řad zmíněných úpolových sportů mají tamní terén za ta léta „zmáklý“ možná lépe než někteří pravověrní orientační běžci. A to ještě běhají všichni bez buzoly, což orienťáci nechápou vůbec. Nemají ji proto, že neví, co by si s ní počali. Kde je sever, ví podle polohy města nebo jiných míst v okolí všichni.

Na mapě bylo zakresleno třináct kontrol, jež bylo možné oběhnout v libovolném pořadí. Amatéři mohli jednu kontrolu vynechat. Při ideálních postupech měřila trať něco kolem pěti kilometrů. Běhalo se jako obvykle i s papírovou průkazkou a tužkou ruce. Na kontrolách se totiž musely plnit slovní úlohy. Jedna z nich byla složení básně o jednom z tradičních účastníků této akce – Romanu Jokelovi –, jenž právě v těch dnech slavil kulaté jubileum (50).

Asi nejlépe zrýmované dílo patřilo Karlu Tesařovi z juda: Roman to je kanec, whisky a je tanec, tůhle vypil celou, všem pak říkal helou!

Tesař, jenž má na svém kontě rekordní počet účastí – chyběl jen jednou -, však zkušenost neprokázal v samotném závodě, byť se nakonec umístil na medailové pozici. Chtěl si totiž u kontroly číslo 12 (severní okraj rybníčku) zkrátit trasu přes zdánlivě pevnou půdu. Dopadl málem jako křižáci v jedné bitvě proti husitům, málem se totiž utopil v bažině.

V cíli se těšil zasloužené pozornosti.

S nástrahami trati i literatury se nejlépe vypořádal trenér karate Radomír Malinovský, jenž zvítězil už po sedmé. Svým výkonem by v případě oběhnutí všech třinácti kontrol mohl konkurovat i přítomným orientačním běžcům. Jeho čas měl hodnotu 65 minut a 45 sekund. Vojtěch Průša na druhé pozici – vítěz z roku 1985 – byl v cíli za 77:59, bronz patřil Tesařovi (83:14). Jen pro úplnost: Tesař vyhrál v roce 1988 a má na svém kontě i čtyři druhá a pět třetích míst.

Další pořadí mělo tuto podobu: 4. Jiří Klimko (89:12), 5. Roman Jokel (101,02), 6. Petr Škrla (108,37), 7. Tomáš Průša (118,33), 8. Jáchym Klimko (121,51), 9. Robert Csekés (131,24), 10. Petr Starenko (131:45), 11. Vojtěch Škrla (132:05).

V kategorii Profi (aktivní závodníci) zvítězil Libor Černý (69,03), před Milošem Kamarytem (69,23), Radomírou Jelínkovou (77,38), Martinou Kamarytovou (85,17) a Monikou Černou (152,10).

Na dětské asi dvoukilometrové trati s určeným pořadím, kde se neplnily žádné úkoly a pouze se razilo, vyhrála Kateřina Černá (44:48). Druhý doběhl Pavel Starenko (51:46), třetí byl Břetislav Milota (57:05), čtvrtou příčku obsadil Václav Klimko v doprovodu starší sestry Anny (58:05) a pátí skončili v naprosto shodném čase Jonáš Černý (s otcem v zádech) a Vojtěch Starenko (oba 59:55). Od sedmého místa se seřadili Jan Milota (s doprovodem starší sestry Aleny, 66:58), Kateřina Klimková (134:50), Štěpán Klimko (146:39), Jakub Dvořák ve dvojici s Tomem Oleksinkem (133:03, -2 kontroly), Romana Dvořáková ve dvojici Nikol Růžičkovou a pod dohledem paní Libuše Dvořákové (140:02, -2 kontroly) a Vivien Jokelová s Jiřím Jůzkem (131:43), jež kvůli dospělosti startovali pouze mimo soutěž.

Pak se rozdaly diplomy pro první tři a ceny pro každého účastníka a nastala volná zábava. V pozdějších hodinách dorazili k ohni i další známí – jeden s kytarou -, takže se sedělo a zpívalo až do půlnoci.

Četly se také psané úkoly. Bylo obdivuhodné, co dokáže vypadnout z hlavy závodníka po hodině běhu. Nikdo si třeba neporadil se jmény sedmi statečných a kromě jednoho i s anglickým výrazem archery (lukostřelba). I když tipy jako opravna luků, lučištník nebo přídavné jméno obloukovitý byly poblíž. Také somnabul (náměsíčník) není ministr kultury v Keni, čistidlo na boule, moldavský tanec, táta od Red Bullu, sluneční býk, letní ambulance, speciální postroj z Maďarska pro býka a už vůbec ne oznámení jsem na mol.

Josef Milota


LUĎKOVA MLÁDEŽ OPĚT VÝBORNĚ

OBLASTNÍ ŽEBŘÍČEK 15. + 16.9. V JESENICI

V sobotním závodu:

  • D10 2. Martina Chladová
  • H14 2. Vojta Bartoš – který odjel ze stupňů vítězů s teplotou rovnou do postele
  • V dospělých byla v D45 Helena Tenglerová 3., v H45 Jan Michalec 1. a v slabě obsazené kategorii H55 Jan Fišák 1.

V nedělním závodu:

  • D10 1. Kateřina Černá, 3. Martina Chladová
  • V dospělých Helena Tenglerová opět 3. místo a Jan Michalec 2. místo

Výsledky


STÁŇA OPAVOVÁ POTVRDILA SVOJI LETOŠNÍ POZICI NAPROSTÉ JEDNIČKY MEZI MLOKy

Na posledním dvojzávodu Českého žebříčku B v sobotu zvítězila a v neděli byla druhá. V sobotním závodě se ještě na třetích místech umístili Maruška Bartošová v D10L a Jan Fišák v H65B.

Výsledky


RADKA MITUROVÁ vyhrála další vícedenní, HONZA SKLENÁŘ druhý.

Radka vyhrála svoji oblíbenou kategorii D45C o suverénních 8 minut, Honza v H70 po napínavé přetahované o vítězství skončil druhý. Fišáci (Honza H65 a Lucka HDR) se nevyrovnali s trvale zmoklým lesem, stanem a dresem a skončili uvnitř hlavního peletonu.

Výsledky


Orienťák v Českém ráj

Předposlední prázdninový víkend jsme věnovali orienťáku ve skalách Českého ráje. Párkrát už jsme tam byli, tak víme, že pořadatele tyto závody baví. Letos se to opět potvrdilo. Pořadatel si se vším vyhrál, organizace i tratě byly perfektní, nad hlavami nám létal vrtulník s kamerou (koukni: tur.cz/pekneprazdniny), mezi závody přijelo loutkové divadlo pro děti, koupání přímo v řece Jizeře.

První etapa v měřítku 1:7500, kontroly ve skalách, prudké seběhy. Náročnost dětských tratí byla až nepochopitelná (D10 byly postaveny tak na úrovni našich H12), ale na druhou stranu místní děti to zvládají a Maruška tam holt byla 90 minut. V těžké konkurenci zaběhl nejlíp Vašík (20. z 28), Vojta se zotavoval z týdenního hokejového soustředění.

Druhá etapa byl sprint na perfektní mapě v obci Malá Skála. Loni jsme byl v Kralovicích vykulený a nechápal jsme, proč se sprint běhá. To se však s tímto nedá srovnávat. Časy kolem 20 minut – všichni spokojení.

Vrcholem byla třetí etapa na Drábovně – měřítko 1:10 000 se dvěma výřezy 1:5000. Bohužel dětské tratě se těm nejtěžším skalním útvarům vyhnuly. Úroveň H14 byla velmi lehká – srovnatelná s D12 u nás. Vojta si spravil chuť 13.místem ze 33. Rozdílná úroveň 1. a 3.etapy je pro mne jedinou vadou závodů. Dospělí si to však užili do sytosti – vysoká škola orienťáku (o běhu se nedá vůbec mluvit). Jana si ty 3 km vzdušnou čarou užívala přes dvě hodiny – a nebyla rozhodně poslední. Ukázka map je zde: tur.cz/pekneprazdniny.

Limit 1000 závodníků byl letos vyčerpán už začátkem června, takže kdo o účasti přemýšlíte, zajímejte se o přihlášky již v dubnu.

Luděk


„MLOKŮM“ SE NA VIDNAVĚ NEDAŘILO

Nemusí být každý víkend posvícení. Tak by se dalo zhodnotit vystoupení trojice běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK po právě skončených čtyřdenních pětietapových závodech Grand Prix Silesia.

Z dosud obeslaných vícedenních akcí se Mariánskolázeňští vraceli vždy s nějakým umístěním na stupních vítězů. Tentokrát to, zdá se, pojali dost prázdninově. Reálné šance přitom měli všichni.

Solidní návštěva téměř šesti set závodníků se sjela do Velké Kraše u Vidnavy, což je místo v nejsevernějším cípu Moravy. Lákadlem jsou pokaždé orientačně zajímavé lesy téměř skandinávského typu – členité, porostově pestré, s množstvím kamenů, terénních detailů, větších i menších lomů.

Radmila Miturová, nedávná vítězka třídenních závodů na Vysočině a u Vamberku, zahájila své vystoupení v kategorii D45C až šestým místem. Pak zabojovala a následující první a druhá příčka ji vrátily do hry. Lesní sprint ve čtvrté etapě se jí však vůbec nevyvedl a ani následné zlepšení nestačilo tentokrát na více než na čtvrté místo.

Mnohem hůře však dopadli její oddíloví kolegové v kategorii H65. Po kolísavých výkonech se jim stala osudnou rovněž sprintová etapa. Jan Sklenář v ní nabral dvacetiminutové manko a propadl se na celkovou pátou příčku a Jan Fišák byl kvůli oražení jiné kontroly z úvodu tratě dokonce diskvalifikován.

Josef Milota


MLOKci NA SILESII,

konané 26. AŽ 29.7. NA VIDNAVĚ (Fišák, Sklenář H65, Miturová D45C, Fišáková HDR) trpěli fatálními výpadky soustředění na jednotlivých kontrolách. Takže eventuální slušné výsledky se dostavily pouze v jednotlivých etapách.


MITUROVÁ VYHRÁLA DVOJE TŘÍDENNÍ ZÁVODY

V prázdninových měsících mají orientační běžci opravdové žně, prakticky každý víkend se někde na území republiky konají víceetapové závody.

V polovině července uspořádal oddíl SK Chrast již XIX. ročník třídenního HSH Vysočina Cup, jež navštívilo něco přes devět set sportovců.

Jak je z názvu patrné, běhalo se na Vysočině, tzn. v kopcovitém, celkem dobře průběžném terénu se spoustou rozptýlených kamenů v nadmořské výšce od 540 do 678 metrů (vrch Orlík).

Závody navštívila také čtyřčlenná skupina borců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK.

Nejlépe si vedla nakonec vítězná Radmila Miturová v kategorii D45C (12 účastnic), která si po suverénních výkonech v první a druhé etapě mohla dovolit absolvovat závěrečný závod v klidnějším tempu. Její celkový náskok před stříbrnou Julínkovou z Pardubic a bronzovou Lukášovou z Brna činil více jak osm minut.

V kategorii H70 (15 účastníků) bojoval Jan Sklenář, jemuž se však nevyhnuly chybky a skončil v prvním i druhém závodě na čtvrté pozici se ztrátou kolem pěti minut. Třetí etapu však zvládl dobře a nakonec z toho bylo pěkné třetí místo. Na prvního Lázničku ze Zlína mu chybělo 8 minut a 12 sekund.

Osmá doběhla Jana Sklenářová v kategorii D50B a jedenáctou příčku obsadila Magda Sklenářová v kategorii D18B.

O týden později se Miturová – jako jediný „MLOK“ – vydala na další tradiční podnik – Veteran Cup Vamberk. Ten se za účasti asi 350 závodníků odehrál u obce Záměl. I tam potvrdila mariánskolázeňská běžkyně své kvality.

Úvod vyplnil městský sprint v Doudlebech nad Orlicí, po němž následovala náročná kopcovitá klasická trať. Při závěrečné krátké etapě v okolí Potštejna to po nočním dešti dost klouzalo.

Miturová si v kategorii D45C vedla opět znamenitě a po třech výrazných etapových výhrách zvítězila i celkově. Jašková z Brna ztrácela na druhé pozici 22 minut.

Josef Milota


LIBOR ČERNÝ ZVÍTĚZIL U BEČOVA, JEHO DCERA KATEŘINA DOBĚHLA TŘETÍ

670 orientační běžců z Čech a Moravy včetně dvou desítek cizinců využilo prodlouženého víkendu z úvodu prázdnin k návštěvě Bečova nad Teplou.

Stěžejním programem nebylo okukování relikviáře sv. Maura, ale absolvování čtyřdenních závodů pořádaných oddílem Ekonom Praha.

Shromaždiště bylo jako obvykle na fotbalové hřišti nad městem. Závodilo se severně od tohoto místa v okolí Bečovských rybníků.

Akce se rovněž účastnila početná výprava Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. V solidní konkurenci se některým podařilo umístit se celkově na stupních vítězů.

Prolog vyplnil závod na krátké trati se závěrem ve značně strmé a kamenité oblasti Psí skály.

O den později využili organizátoři nejsevernější část zmapovaného prostoru k uspořádání klasického závodu. Cestovalo se proto až do obce Hlinky. I zde čekal na závodníky jeden pořádný kopec, navíc hustě porostlý kopřivami.

Záleželo na každém, zda bude volit postup zleva či zprava po vrstevnici nebo rovně přes vrchol.

Po dvou lesních etapách se přímo v ulicích Bečova odehrál orientační sprint na mapě v měřítku 1:4000. I přes relativní jednoduchost se jednalo o zajímavý závod, v němž se dalo při vyšší běžecké rychlosti dost chybovat.

Pořadatelé ale nějak zapomněli objednat pěkné počasí, a tak celý den poměrně hustě pršelo.

Závěrečná etapa se běžela hendikepovým způsobem. Ti, kteří měli po třech závodech nejmenší součet časů, vyráželi do lesa jako první.

Odstupy v některých kategoriích nebyly až tak velké, byla tedy pořád šance se ještě posunout vpřed. Nebo také spadnout.

Mariánskolázeňští nakonec vybojovali tři první místa zásluhou Stanislavy Opavové v kategorii D55B, Josefa Miloty v kategorii H50B a Libora Černého v kategorii H40C.

Překvapením to bylo u posledního jmenovaného, jenž se orientačnímu běhu nevěnuje nijak dlouho. Radost mu určitě udělalo i třetí místo jeho dcery Kateřiny v kategorii D10.

Smůlu měl Luděk Bartoš. Ten měl reálně dobře našlápnuto na dobrý výsledek v kategorii H40B. Ve druhé etapě si ale při pádu zlomil malíček na ruce a musel z dalších bojů odstoupit.

Z lázeňských běžců, jež měli dokončené všechny etapy, stojí za zmínku ještě čtvrté místo Martiny Chladové v kategorii D10, pátá a šestá příčka Břetislava Miloty a Jonáše Černého v kategorii H10L a šesté místo Miloše Kamaryta v kategorii H45B.

Josef Milota


ZPRÁVA O MISTROVSTVÍ SVĚTA VETERÁNŮ V ORIENTAČNÍM BĚHU WMOC2012
1.7.2012 – 7.7.2012 BAD HARZBURK (NSR)

Veteránů přijely 4000. Například v mojí kategorii M65 (muži nad pětašedesát) nás bylo 445, v M60 432, a v ženách W60 259 a W55 244. A i kategorie M90 měla 9 účastníků. Naopak v M35 114 a v W35 jen 65.

Přál bych vám vidět ráno stanový tábor této důchodkárny. Po sedmé hodině se začnou ze stanů ve všech jazycích ozývat dotazy – nevíš kde mám …, prosím tě, kam jsi mi dala…, kde můžu mít…, kam jsem si založil… Pak se začnou stany otevírat a z nich se s nejrůznějšími tělesnými zvuky plazí hrbaté figury. V hlubokém předklonu, s kalným pohledem, s ručníkem a skleničkou na zuby se, většinou vyzáblé postavy, šourají a kulhají k umývárnám. Procházím mezi nimi s hrdě vztyčenou hlavou (hnul jsem si s krkem, takže ji nemohu sklánět) a křepkým krokem (mám bolavý kotník, který mi umožňuje pouze krátké, rychlé kroky) abych si před čištěním zubů foukl sprej proti astmatu a vzal prášek na srdeční tachykardii. Poté následuje odjezd na jednotlivá semifinále. Tam tyto zombie zázračně ožijí, rozcvičí se jako za mlada a vyrazí do lesa. A dokážou proběhnout pětikilometrovou trať i v čase hluboko pod 40 minut.

Prvním závodem je sprint ve městě. Délka „sprintu“ je kolem dvou kilometrů – podle kategorie. V neděli 1.7. se běží semifinále v parku a historické části Bad Harzburku. Finále je v pondělí ve vedlejším Goslaru. Obě města jsou velmi malebná se složitými parky a historickými uličkami a náměstíčky, podobnými těm, které jsme vyfotili v sousedním Wernigerode.

Slabší běžci – ale nečekaně i někteří dobří -se beznadějně ztrácejí ve složitých zákoutích.

Z každého osmdesátičlenného semifinále (počty se liší podle obsazení kategorií) postupuje prvních 14 do finále A, druhých 14 do finále B atd až E. Účast v čtyřiaosmdesátičlenném áčku je samozřemě vytouženým úspěchem. V M65 jsem to z Čechů kupodivu jenom já – 70. místo. Z reprezentantů MLOKu Mariánské Lázně se nejlépe umístil v kategorii M70 Honza Sklenář na 23. místě – (NA SVĚTĚ!)

Pak je den volna, a nastává ten pravý orienťák – klasická trať – na různých místech pohoří Harz. Semifinále jsou tentokrát dvě, časy se sčítají a systém postupu je stejný. V tom druhém jsem si dokázal nalézt bažinku, do které jsem zapadl nad kolena a nad lokty (vylezl jsem po čtyřech).

Podkolenky mají být žluté. Zde již my západočeši, oproti pralesním seveřanům, pozbýváme šance. Finále A je při velké dávce štěstí na dosah pouze opět Honzovi Sklenářovi, ale ten ve vypjaté atmosféře neorazí ve druhé kvalifikaci kontrolu č.8 (ačkoli u ní byl) a následuje diskvalifikace a sestup do finále E.

Shromaždiště pro finále bylo na okraji obrovského kamenolomu, připomínajícího kotel Vesuvu, mezi kameny, štěrkem a prachem. Nejlépe dopadl Karel Pilař v M55A na 50. místě a Jarda Jirásek v M65B na 9. místě. Další západočeši Fišák a Otta byli v M656B na 51. a 69. místě. Celkem se však Češi se ve WMOC ani zdaleka neztratili.

Výsledky jsou na http://live.wmoc2012.de/

JF


DVAKRÁT VYHRÁLI VOJTĚCH BARTOŠ A HONZA MICHALEC

16. a 17. kolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu se odehrálo v lesích u obce Pila.

Pořadatelé ze Slovanu Karlovy Vary „oprášili“ prostor, v němž se naposledy závodilo před nějakými patnácti dvaceti lety.

Sobotní závod na krátké trati nepostrádal zajímavé postupy, kde se uplatnila schopnost číst pozorně mapu a držet přesně azimut. Pouze těch přeběhů přes údolí s potokem už bylo ke konci nějak moc.

O den později se konala klasická trať. Ta měla sice menší převýšení než předešlý závod, zato si ale všichni užili při dohledávání kontrol s popisem konec mokré rýhy nebo hrázky v hustém porostu. Těch bylo použito nejméně pět.

Po doběhu se na shromaždišti tvořily diskusní kroužky nad mapou. Náhodný kolemjdoucí mohl podlehnout dojmu, že se jedná o hromadnou zkoušku textu ze hry divadla Járy Cimrmana Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Ze všech stran se ozývalo: Tady jsem byl, tady jsem také byl, tady všude jsem byl…

Alespoň jednoho závodu se účastnilo 32 členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Vedlo se ale jen některým.

Umístění na stupních vítězů zaznamenali po oba dny Břetislav Milota v kategorii HDL (2. a 2.), Václav Bartoš v kategorii H12 (2. a 2.), Vojtěch Bartoš v kategorii H14 (1. a 1.),
(Vojta s taškou Mattoni, Vítek s veverkou na břiše)

Jan Michalec v kategorii H45 (1. a 1.) a Stanislava Opavová v kategorii D45 (2. a 1.).

Pouze v sobotu se umístili Jonáš Černý – 3. v kat. HDL, Magda Sklenářová – 2. v kat. D18, Martina Kamarytová – 3. v kat. D35 a Helena Tenglerová – 1. v kat. D45.
(Helena s taškou Mattoni, Stáňa se slepeckými brýlemi)

V nedělní klasice pak obsadil Vít Macura druhou příčku v kategorii H14.

Josef Milota


„MLOCI“ PŘIVEZLI DVA BRONZY Z HOSTÝNSKÝCH VRCHŮ

Letošní Mistrovství České republiky v orientačním běhu na krátké trati (middle) uspořádal oddíl SKOB Zlín v obci Ráztoka na Vsetínsku.

Centrem byl penzion U Bílého koně, kam se sjelo devět set závodníků, šestnáctiletými dorostenci počínaje, pětasedmdesátiletými veterány konče.

Do Hostýnských vrchů se vypravilo také trio běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. To dosáhlo v kvalitní konkurenci opět na některé z medailí.

Republikový šampionát v middlu má dvě části: sobotní kvalifikaci a nedělní finále. První závod nelze rozhodně brát jako nezávazný trénink. Ve veteránských kategoriích je třeba skončit v té lepší polovině startovního pole. V kategoriích od mladšího dorostu po muže a ženy v hlavních kategoriích, které jsou rozděleny na několik skupin, je pak postupový klíč ještě přísnější. Na neúspěšné čeká pouze finále B, C, event. D.

Na starty obou závodů, jež se svým charakterem sobě vůbec nepodobaly, se šlo pokaždé skoro dva kilometry vysoko do kopců. Pozitivem bylo, že po takové túře měl každý předzávodní rozcvičku za sebou a že se skoro celý závod absolvoval s kopce dolů. Jak sjezdaři říkají: downhill.

Sobotní běh se odehrával ve vcelku dobře průběžném z části bukovém lese. Kontroly se ukrývaly většinou v prohlubních, u kupek nebo vývratů.

Postup si vybojovali Josef Milota v kategorii H50 a Jan Sklenář v kategorii H70, těsně pod čarou zůstal Jan Fišák v kategorii H65.

Nedělní finále za deštivého počasí zavedlo aktéry na jeden pořádně kamenitý hřbet, kde se díky omezené možnosti rychlého pohybu stíraly běžecké rozdíly. Po opuštění této pasáže nebylo ale zdaleka vyhráno, spíš naopak. Další dějství v těžko průchodných hustnících a na zarostlých loukách připomínalo místy loterii. Tam chtělo zachovat si chladnou hlavu.

To se naštěstí „mlokům“ podařilo. Výsledkem byla dvě třetí místa, jichž dosáhli Milota,
(na třetím stupínku) a Sklenář. Fišák doběhl druhý ve finále B, což znamenalo konečnou desátou příčku.

Dařilo se i zástupcům jiných oddílů ze západočeské oblasti. Nejcennějšími výsledky jsou prvenství Ondřeje Vodrážky ze Slávie VŠ Plzeň v kategorii H35 a hlavně bronz Františka Kolovského z Lokomotivy Plzeň v kategorii H20. Ten za svými zády nechal i několik juniorských reprezentantů.

Třetí byl rovněž Karel Pilař z Aše v kategorii H55. Ze životního výsledku v podobě šesté příčky v kategorii H65 měl radost Jarda Jirásek z Chebu. Pátá byla Magda Hanáková z Kralovic v kategorii D16.

Josef Milota

Výsledky


„MLOCI“ ZÁVODILI V LUŽICKÝCH HORÁCH

Týden před Mistrovstvím ČR v orientačním běhu na krátké trati se 1400 závodníků z celé republiky včetně skupin zahraničních běžců sjelo do Kytlice na Novoborsku, kde se konaly závody celostátního žebříčku.

Lužické Hory jsou mezi orientačními běžci pojmem pro svou technickou náročnost. Hlavním lákadlem je členitý mnohde obtížně průchodný a podmáčený terén s množstvím pískovcových skal a spoustou porostových i terénních detailů. Není divu, že se ve stejných prostorech konalo v roce 1998 veteránské Mistrovství světa.

Mariánskolázeňský orientační klub MLOK zastupovala na této akci čtveřice veteránů, jež si dělá naděje i na celkové umístění v osmidílném seriálu českého žebříčku. Ten bude zakončen druhý víkend v září na Vysočině.

V sobotu na klasické trati se nikomu z Mariánskolázeňských nijak excelentně nedařilo. Nejlépe dopadla Stáňa Opavová, která skončila čtvrtá v kategorii D55. Pátý doběhl Josef Milota v kategorii H40, šestý byl Jan Fišák v kategorii H65 a „černého Petra“ v podobě dvacáté příčky v kategorii H65 si vytáhl Jan Sklenář.

Velmi pěkná a orientačně zajímavá nedělní krátká trať – middle – přinesla „mlokům“ jedno vítězství, jehož dosáhl Pepa Milota. Ten i přes jedno půlminutové loudání na čtvrtou kontrolu a minutový úlet na jedenáctce udržel tempo až do závěrečných metrů. Před stříbrným Baldriánem z Pragy Praha měl v cíli náskok pouhých osm sekund. O tom, že to bylo velmi vyrovnané, svědčí i 24 sekundový odstup třetího Fencla z Pardubic a 36sekundová ztráta čtvrtého Podmolíka ze Zlína.

Sedmým místem si trochu spravil chuť Sklenář, šestá doběhla Opavová a o příčku horší skončil Fišák.

Josef Milota

Výsledky sobota
Výsledky neděle

Přikládám ještě pohybovou studii letošního nejlepšího MLOKa Pepy Miloty

JF


BRONZ Z DĚČÍNA

Solidní návštěvu zaznamenali v Děčíně na zámku a jeho nejbližším okolí v odpoledních hodinách 1. června na Den dětí – něco kolem osmi set osob včetně čtyřicetičlenné výpravy z Asie.

Proč není taková událost zmiňována spíš v rubrice o cestování? Jednalo se totiž o Mistrovství České republiky v orientačním sprintu, na které pravidelně jezdí i členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK a stejně pravidelně na něm získávají ve veteránských kategoriích umístění na stupních vítězů.

Letošní republikový šampionát ve sprintu, jenž pořádali členové oddílů KOB Děčín a Jiskra Nový Bor, byl asi tím technicky nejtěžším závodem tohoto typu z posledních let. Cosi napovídala už informace o měřítku mapy. Místo obvyklé pětitisícovky (1:5000) bylo zvoleno měřítko ještě podrobnější – 1:4000. Ale ani to mnohde nestačilo.

Po krátkém rozběhu z náměstí se běžci všech kategorií dostali k zámku. V úzkých průchodech, terasovitých zahradách nebo v zámeckém parku se pak odehrávala ta nejzajímavější část závodu. Chybovalo se poté ale i v rovinaté části v sídlištní zástavbě.

Nikdo ze čtyř mariánskolázeňských závodníků si nevedl bezchybně. I když to by se asi dalo říct téměř o každém účastníkovi.

Nejhůře dopadla trojnásobná medailistka z let 2008-9 Stáňa Opavová v kategorii D55. Šestiminutové bloudění na druhou kontrolu ji hned na úvod definitivně vyřadilo ze hry. Nakonec doběhla osmá.

Jan Fišák startoval společně s Jaroslavem Jiráskem z Chebu v kategorii H65. Oba se nevyvarovali drobných zaváhání a obsadili osmé (Jirásek) resp. deváté místo v šestnáctičlenném startovním poli.

Čtvrtá příčka patřila Janu Sklenářovi v kategorii H65. Ten měl ale platit za jednoho z favoritů, takže v jeho případě jde spíš o zklamání.

Jediné umístění na stupních vítězů vybojoval Josef Milota třetím místem v kategorii H50 (22 účastníků). O kov zajímavější barvy se připravil špatným vyhodnocením třech zásadních postupů na volbu. Nějak se mu vždy podařilo vybrat tu nejméně rychlou variantu, což znamenalo prodloužení závodu o třikrát 25 sekund. Na vítězného Němečka z USK Praha mu nakonec chyběla 1 min. a 2 s.

A kdo byli oni zahraniční účastníci? Jednalo se o sportovce ze Spojených arabských emirátů, kteří možná budou ve své zemi patřit k průkopníkům orientačního běhu. Napoprvé je rozhodně uznáníhodné, že téměř všichni dokončili závod v limitu, byť na zadních pozicích. A to je následně čekaly ještě dva supertěžké závody v pískovcovém terénu Lužických Hor na Novoborsku.

Josef Milota

Výsledky


HULCOVÁ VYHRÁLA PODESÁTÉ MARIÁNSKOLÁZEŇSKÝ JARNÍ TROJÚHELNÍK

Poslední květnový víkend uspořádali členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK 27. ročník vícedenních závodů Jarní trojúhelník.

Po všechny tři dny – závodilo se už v pátek – panovalo krásné slunečné počasí, a tak si cestu na start našli i rekreační závodníci, kteří si možná přečetli upoutávku v oblastním tisku. Alespoň jedné etapy se účastnily téměř tři stovky běžců.

Úvodním závodem byl lesní sprint v nově přemapovaném rovinatém prostoru mezi koupalištěm Lido a Drmoulem. Tratě od 1,2 do 3,8 km s větším počtem kontrol dovolovaly maximální možnou rychlost. Však také nemalá část závodníků nastoupila spíše v atletickém oblečení. Časy těch nejlepších se pohybovaly kolem patnácti minut.

Klasická sobotní etapa na Lazech nad Lázněmi Kynžvart se té páteční nepodobala vůbec v ničem. Už od prvních metrů museli borci doslova bojovat o každý krok v enormně těžkém podhorském terénu. Ani občasný běh po cestách, jež byly zčásti zarostlé vysokou trávou nebo rozježděné od mechanizace, nebyl výhrou v loterii. O náročnosti svědčí fakt, že pouze jedenáct borců se dostalo pod deset minut na jeden vzdušný kilometr. Tratě přitom neměly nijak „přestřelené“ délky.

Jako procházka lázeňským parkem se proto jevil závěrečný závod opět s klasickými délkami, který měl tradiční shromaždiště v hospodě U Březího vlka ve Valech u Mariánských Lázní. Bonbónkem od organizátorů bylo zřízení občerstvovací stanice u pěkně zkultivovaného Myšího pramene.

Nemile překvapen byl jeden ranní roznašeč kontrol, jenž v místech, kde měl stát vzrostlý les, nalezl vykácený prostor. Naštěstí tato kontrola patřila pouze dospělým běžcům, kteří se s takovouto situací dokáží vyrovnat. Navíc na ni byli upozorněni na startu.

Přestože z pořadatelského mariánskolázeňského oddílu startovala až na výjimky pouze mládež – ostatní byli vytíženi přípravou – dokázal mločí potěr, na rozdíl od několika posledních ročníků, získat několik cenných vavřínů.

První místa v součtu všech tří etap vyběhli Břetislav Milota v kategorii H10L a Vojtěch Bartoš v kategorii H14, dvě třetí příčky pak obsadili Martina Chladová v kategorii D10 a Vít Macura v kategorii H14.(vpravo) Čtvrtá skončila Kateřina Černá (D10) , šestý byl Václav Bartoš (H12), sedmý Libor Černý (H35) a dvanáctá Jana Bartošová (D21).

Alespoň v jedné etapě se na stupních vítězů objevili Marie Bartošová (D10), Diana Michalcová, Linda Čechová (obě D10L), Marek Štůla a Filip Kouba, oba H10L).

Prvenství v hlavní kategorii mužů H21 patřilo věkem ještě juniorovi Františku Kolovskému z Lokomotivy Plzeň, stříbro vyběhl zkušený Ondřej Vodrážka ze Slávie VŠ Plzeň a třetí skončil Tomáš Redlich z Aše.

Mezi ženami v kategorii D21 dominovala už podesáté (!) Pavla Hulcová z Kašperských Hor.

To není překlep. K tomu se ještě musejí připočítat dvě zlata z let 1991 (kat. D13) a 1993 (kat. D16) a jediné stříbro z roku 2009 (D21). Správně by proto měla být v titulku číslovka dvanáct. Většinu úspěchů slavila s dívčím jménem Fialová v dresu Slávie VŠ Praha.

Josef Milota


JARNÍ TROJÚHELNÍK SKONČIL

Výsledky závodů najdete „ZDE“. Příští rok se těší na viděnou pořadatelé z MLOKu.

Honza Michalec


FREE ORDER ZAMOTAL V NEJDKU BĚŽCŮM HLAVU

11. a 12. kolo žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu uspořádali zhruba pro 180 účastníků členové Jiskry Nejdek v lesích přiléhajících k městu.

Nutno předeslat, že se jednalo o dosti kopcovitý krušnohorský terén.

Na sobotu organizátoři přichystali nepříliš často užívaný model – free order, což znamená závod s volným pořadím kontrol pro všechny kategorie od dvanáctiletých dětí výše.

Stavitel tratí si se zadáním velmi pohrál, což se projevilo hned po startu, kdy běžci trávili v prostoru výdeje map drahné minuty nad vymýšlením event. i zakreslováním ideálního postupu. Ten v mnohých případech během závodu operativně měnili.

Že se ve výsledcích nakonec objevilo i několik diskvalifikovaných kvůli neoražení nějaké zapomenuté kontroly, není překvapením.

Nedělní závod na klasické trati byl už od samého začátku fyzicky dost náročný. Prakticky všichni se museli nejdřív během prvních pár kontrol dostat do kopců.

V další fázi ale přišly ke slovu i zajímavé postupy na volbu, kdy se mnohde brutální převýšení dalo eliminovat obíháním kopců po vrstevnicích.

Ve startovním poli se nacházelo více jak čtyřicet závodníků z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, jež pak při vyhlašování častokrát vystoupali na stupně vítězů.

Zvláštní zmínku zasluhuje první a druhé místo Martiny Chladové v kategorii D10, nedělní překvapivé vítězství Heleny Tenglerové v kategorii D45 a sobotní stříbro Břetislava Miloty v kategorii HDL, jenž šel poprvé samostatně do lesa bez dospělého doprovodu.

Medailové výsledky ostatních závodníků z Mariánských Lázní:

  • Sobota – 2. Magda Sklenářová v kat D18, 3. Jana Sklenářová v kat. D45, 2. Vít Macura v kat. H14, 3. Vojtěch Bartoš v kat. H14, 2. Miloš Kamaryt v kat. H35, 1. Jaroslav Macura v kat. H45 a 1. Jan Sklenář v kat H55
  • Neděle – 3. Jana Bartošová v kat. D35, 1. Vojtěch Bartoš, 3. Miloš Kamaryt a 2. Jan Michalec v kat. H45

Josef Milota


Společný snímek tří celkem dobrých sportovců.

Radka Miturová – druhá na MČR družstev v roce 2011, Lucie Johanka Fišáková – vítězka jednoho z rozběhů Čokoládové tretry 2012 v kategorii 2009 a Usain Bolt – světový rekordman na stovku.


STARTOVKY A DALŠÍ INFORMACE NA JARNÍ TROJÚHELNÍK ZVEŘEJNĚNY

V rubrice „POŘÁDÁME“ na stránkách letošního ročníku Jarního trojúhelníku jsou uveřejněny pod jednotlivými odkazy nejen startovní listiny pro každý den, ale i pokyny a parametry tratí.

V rámci startovek bylo přihlédnuto dle možností k požadavkům na střídání rodičů při hlídání dětí.

Žádáme oddíly, které sdělily, že čísla SI čipů doplní později, aby tak provedli pokud možno do čtvrtku 24.4.2012 do 22,00 hodin. Usnadníme si tak všichni prezentaci. Současně žádáme, aby vedoucí oddílů na prezentaci vzali kopii potvrzení o platbách.

Honza Michalec


MLOKŮM SVĚDČIL PODMÁČENÝ TERÉN

Třetí a čtvrté kolo B žebříčku Čechy v orientačním běhu bylo zároveň i republikovým žebříčkem A, kterého se v Nasavrkách účastnilo 1100 sportovců včetně šesti závodníků z našeho oddílu.

Těm se na východu Čech dařilo znamenitě. Byť nikdo nevyhrál, je bilance třech druhých a stejného počtu třetích míst v kvalitní konkurenci dobrým výsledkem.

Pořadatelský oddíl Lokomotiva Pardubice situoval shromaždiště s cílovým koridorem na jižní okraj města k rybníku. Tím bylo zároveň vyřešeno umývání po doběhu, jež však v sobotu kvůli sychravému počasí nebylo příliš využíváno.

Ve spíše jen zvlněném ale porostově dosti členitém terénu s těžkou podmáčenou podložkou a množstvím melioračních rýh, které měly občas díky hloubce 1,5 m podobu příkopu s valem, se však dalo při dobré kondici vcelku slušně pohybovat.

Sobotní klasická trať vyšla nakonec stříbrné Stáně Opavové. Od vítězné Mrázové z Kotlářky Praha ji dělila pouhá sekunda.

Třetí příčka patřila Josefu Milotovi v kategorii H40. O lepší umístění se připravil nejistou dohledávkou po posledním dlouhém postupu. Na desetikilometrové trati zaostal za vítězným Venhodou z Jihlavy o 2 minuty a 42 sekund.

V nedělním krátkém závodě, pro který organizátoři vybrali část lesa se sníženou průchodností, se „mlokům“ vedlo kvantitativně lépe. Stáňa Opavová si zopakovala druhé místo, Pepa Milota si polepšil na stejnou příčku a dvě bronzová místa vyběhli Magda Sklenářová v kategorii D16B a Jan Fišák v kategorii H65.

Josef Milota


STÁŇA OPAVOVÁ DOBĚHLA DVAKRÁT DRUHÁ U CHVALČE

Dvěma závody ve Chvalči na Trutnovsku, jež pro osm set účastníků uspořádala Slávie Hradec Králové, začal letošní osmidílný seriál B žebříčku Čechy v orientačním běhu. Této akce se účastnilo také devět členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Čtyři umístění na stupních vítězů jsou na úvod určitě vydařený výsledek.

Po oba víkendové dny se běhalo v dosti kopcovitém a zhusta nepříliš průběžném terénu na východním okraji Krkonoš. Na severu se mapa dotýkala hranic s Polskem. Sobotní klasická trať za značného vedra nabídla zajímavé volby postupů i jalové obíhačky po cestách nebo přes louky. Návštěvníci si fyzicky a orientačně užili v některých svazích s pískovcovými srázy. Co se týče délek, tak to v některých případech stavitelé trochu přestřelili. Jak se na svých internetových stránkách vyjádřil předseda sekce OB Petr Klimpl, pořadatelé zřejmě předpokládali příjezd světové špičky.

Dobře si na klasické distanci vedli Stanislava Opavová v kategorii D55 a Josef Milota v kategorii H40. Oba vybojovali stříbrné příčky.

O den později byla na programu krátká trať. O běhu nemohlo být příliš řeči, tvůrci tratí prováděli závodníky křížem krážem přes jeden dosti kamenitý hřbet a využili i všechny dostupné prořezané hustníky. Tam bylo umění i udržet se na nohou. K solidnímu výsledku stačil důrazný krok, držení azimutu na krátkou vzdálenost a trocha nezbytného štěstí v místech, kde byla díky porostu viditelnost maximálně pár metrů.

Skvěle si vedl v sobotu čtvrtý Luděk Bartoš v kategorii H40, jenž prolétl trať prakticky bez jediného zaváhání a suverénně vyhrál.

Milotovi ve stejné kategorii se po polovině závodu připletl do cesty nějaký bludný kořen – to už měl za sebou dvě půl minuty „kufrování“ na čtvrtou kontrolu – a orazil zcela jinou kontrolu. Diskvalifikace ho pochopitelně nemohla minout. Podobně „úspěšně“ si vedl o den dříve jedenáctý Jan Fišák v kategorii H65, jenž si po deseti minutách běhu otočil mapu o 180 stupňů, což se neobešlo bez následků. Zcela dezorientovaný – místo u páté kontroly se objevil u desáté – se nakonec rozhodl závod vzdát.

Spolehlivě zaběhla Opavová, která obsadila opět druhou příčku. Na vítěznou Konopáčovou z Turnova ztratila necelou minutu.

Další mariánskolázeňští závodníci dosáhli těchto umístění: D10C – Marie Bartošová (11. a 11.), D40 – Jana Bartošová (23. a 21.), H12C – Václav Bartoš (12. a 13.), H14B – Vojtěch Bartoš (17. a 16.), H65 – Jan Sklenář (6. a 12.).

Pepa Milota


PŘIJĎTE SI VYZKOUŠET ORIENTAČNÍ SCHOPNOSTI

Není příliš mnoho sportů, jež lze začít aktivně provozovat v každém věku, navíc bez jakýchkoliv předchozích aktivit. Mezi takové patří zcela určitě orientační běh.

Mariánskolázeňští občané – a nejen oni – mají poslední květnový víkend (25. – 27. 5. 2012) jedinečnou možnost si tuto disciplínu vyzkoušet. V rámci XXVII. ročníku třídenních závodů „Jarní trojúhelník“ připravil pořádající oddíl MLOK Mariánské Lázně i tratě pro příchozí.

Nejvhodnější pro laiky se jeví páteční krátká etapa, která bude odstartována v 17 hodin na parkovišti u hamrnického koupaliště Lido.

Pesimistické řeči typu ´já určitě někde zabloudím´ neobstojí. Z rovinatého a dobře průběžného lesa o rozloze asi jeden kilometr čtvereční nelze nikam zabloudit. Maximálně se člověk ocitne na poli, na silnici nebo na fotbalovém hřišti u Drmoulu.

Nespornou výhodou tohoto závodu je, že se dá absolvovat v normálním denním oblečení. Při délce tratě pro příchozí – asi 1,5 km s osmi kontrolami – se bude jednat spíše o procházku lesem.

Případní zájemci ať jsou na shromaždišti alespoň hodinu předem a mají s sebou 30,- Kč na startovné. Pořadatelé jim na startu ochotně poradí, jak se správně vydat k první kontrole.

Závěrečná etapa Jarního trojúhelníku se koná v neděli od 10 hodin a má shromaždiště v hospodě U Březího vlka ve Valech u Mariánských Lázní. Na start se jde asi 1,5 km. Tratě budou mít klasické délky a vzhledem k terénu budou i orientačně obtížnější a fyzicky náročnější.

Záměrně byla přeskočena II. etapa, která startuje v sobotu od 11 hodin v Lazech nad Lázněmi Kynžvart. Tu pořadatelé v čele s ředitelem závodu Janem Fišákem jako náborovou vůbec nedoporučují. „Na Lazy ať začátečníci vůbec nejezdí, tam se do lesa bojí i zkušení orientační běžci,“ varuje Fišák.

Podrobný rozpis závodů lze nalézt na těchto stránkách v rubrice „POŘÁDÁME“.

Josef Milota


MLOCI ZÍSKALI ČTYŘI OBLASTNÍ TITULY NA KRÁTKÉ TRATI

Kometa Kralovice byla pořádajícím oddílem 9. a 10. kola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, jehož se účastnily dvě stovky závodníků.

Sobotní krátký závod na nové mapě Čertova skalka byl zároveň oblastním přeborem na této distanci. Běhalo se vlastně jen po jednom detailně zmapovaném protáhlém vrchu, kde mezi kameny, v jámách, u vývratů nebo v melioračních rýhách byly umístěny všechny kontrolní lampiony.

Běžci z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK byli nadmíru úspěšní a při vyhlašování stanuli několikrát na stupních vítězů. Prvenství vybojovali Vojtěch Bartoš v kat. H14, Jan Macura v kat. H20, Josef Milota v kat. H35 a Helena Tenglerová v kat D45.

Stříbrnou příčku obsadil Vít Macura a na třetích místech skončili Jaroslav Macura v kat. H45 a Jan Fišák v kat. H55. Osmá doběhla Jana Bartošová z Mariánských Lázní, pro kterou to znamenalo bronz v OP.

Chvíli po skončení vyhlašování připravili organizátoři přímo v místě shromaždiště, jímž byl kralovický kemp, tzv. Orient show. Jednalo se o velmi rychlý závod sprintového typu na mapě v měřítku 1:1200. Tratě, jež byly postaveny čtyři, měřily od čtyř do osmi set metrů a bylo na nich až osmnáct kontrol.

Jako zpestření a zkouška pozornosti se při divácky velmi atraktivní podívané prolézaly traktorové pneumatiky nebo razila kontrola umístěná v plastové popelnici. Ta se pak musela povinně opět přiklopit.

I když se asi patnáct minut před startem mohli účastníci volně procházet závodním prostorem a obejít všechny použité kontroly, bylo nakonec z 57 závodníků dvanáct diskvalifikovaných.

Z našeho oddílu běžel pouze Pepa Milota v kategorii H16+, v níž se umístil na šesté příčce.

O den později se závodilo na klasické trati u obce Hradecko. Tratě ve zvlněném terénu byly v některých dospělých kategoriích poněkud jednodušší, běh měl oproti orientaci navrch.

Prapor Mariánskolázeňských drželi kromě bronzové Heleny Tenglerové už jen někteří mládežníci. Druzí doběhli Václav Bartoš v kat. H12 a Vojtěch Bartoš, třetí skončil Vít Macura.

Josef Milota


AŠSKÉ LESY PŘIPOMÍNAJÍ MÍSTY PRALES

Příjemné jarní počasí provázelo závody 7. a 8. kola žebříčku západočeské oblasti v orientačním běhu, které na tzv. signálce mezi Polnou a Novým Žďárem uspořádal oddíl KČT Aš pro 150 běžců.

Závodilo se jako v několika předchozích letech na mapě Kozina v měřítku 1:15 000. Její mnohde zbytečně detailní zmapování dělalo účastníkům při čtení větší problémy než vypořádávání se se skutečností, že v lese díky lesní činnosti přibylo něco nových oplocenek a pasek.

Tyto situace nebyly v mapě pro jejich početnost zaneseny. Každý se s tím musel vyrovnat po svém. Stejně jako s náročným pohybem v podhorském lese, jenž z větší části připomínal spíše prales.

Pro muže v hlavní kategorii připravil v sobotu stavitel tratí Karel Pilař bonbónek v podobě 3,5 km dlouhého postupu přes celou mapu. Ten se sice nakonec realizoval většinou po asfaltové signální cestě, což ale na druhou stranu vylepšilo běžecké časy.

Sobotní závod byl zároveň soutěží oddílových družstev o putovní Ašský štít. Domácí KČT Aš moc toužil získat tuto trofej a snížil pořadatelské řady na nejmenší možné minimum, aby každý boje schopný člen mohl získat body. Ty se udělovaly jen za umístění do šesté příčky v kategoriích HD10-21. Přesto to nakonec Ašským nestačilo a byli o bod druzí za vítěznou Jiskrou Nejdek. Páté místo patřilo Mariánskolázeňskému orientačnímu klubu MLOK.

Nedělní, rovněž klasická trať nesla název Aprílový závod. Těžko však soudit, zda toto označení nepřísluší i sobotě. V obou případech se ale jednalo o fyzicky i orientačně nadmíru náročné běhy, jaké mají masochisté z řad pravidelných návštěvníků rádi.

Běžci z Mariánských Lázní se dostavili v počtu téměř dvaceti závodníků, což se samozřejmě projevilo i při závěrečném rozdílení cen.

Na medailových pozicích se pokaždé objevili Stanislava Opavová (1. a 1. v kat. D45). Na fotce z nedělního závodu má po své pravici druhou Helenou Tenglerovou. Třetí byla Svatava Nováková.

Dvakrát na bedně byl rovněž Josef Milota – to je ten co se nikdy neusmívá (3. a 3. v kat. H21).

Pouze v sobotu se dařilo Kathrin Bínové (2. v kat. D35), Vítu Macurovi (1. v kat. H14), Pavlu Bínovi (3. v kat. H35), Janu Sklenářovi (2. v kat. H55), Břetislavu Milotovi (2. v kat. HDR) a Jonáši Černému (3. v kat. HDR), v neděli se na stupně vítězů probojovali Helena Tenglerová (2. v kat. D45), Samuel Janoch (1. v kat. HDL)

a Jan Fišák (3. v kat. H55).

Josef Milota


RADMILA MITUROVÁ SE PODÍVÁ DO ŠVÝCARSKA

V Újezdu u Chocně se konalo 16. Mistrovství ČR železničářů v orientačním běhu, na jehož start se postavilo 42 závodníků v pěti kategoriích.

Své zástupce měl na východu Čech i Mariánskolázeňský orientační klub MLOK. Jan Fišák i Radmila Miturová už dokázali stanout v minulých letech několikrát na stupních vítězů. Tentokrát byla navíc v sázce i kvalifikace na železničářské Mistrovství Evropy, které se bude konat ve Švýcarsku.

Závodilo se v převážně rovinatém dobře průběžném lese s řadou prostorových detailů. Na jihovýchodě mapy pak byl terén strmější a více členitý.

Miturová potvrdila roli favoritky a s výrazným náskokem zvítězila v kategorii D45.

Určitě si nenechá ujít příležitost návštěvy Švýcarska.

Fišákovi se tentokrát vůbec nedařilo. Podle vlastních slov kazil, na co sáhl a doběhl jako sedmý z devíti účastníků kategorie H60, v níž zvítězil pardubický Knap.

Díky Jiřímu Hájkovi měl Karlovarský kraj ještě jednoho vítěze. Závodník, jenž běhá za ostrovský oddíl, triumfoval ve dvanáctičlenné kategorii H45.

Josef Milota


V ŠINDELOVSKÉ MRAZÍRNĚ MLOCI PŘÍLIŠ NEUSPĚLI

Mekkou orientačního běhu je Skandinávie. Ne každý sportovec věnující se této disciplíně má ale dostatek času či finančních prostředků, aby mohl, kdykoliv si vzpomene, zajet se proběhnout s buzolou a mapou někam na sever.

Orientační běžci ze západočeské oblasti mají v tomto směru určitou výhodu, za několik desetikorun si mohou alespoň jeden víkend v roce užít Skandinávie jako málokdo z centrální Evropy.

V roce 1999 si nechal oddíl KOB Sokolov přemapovat prostor mezi Jindřichovicemi a Šindelovou kvůli uspořádání B žebříčku Čechy. Od té doby se na shromaždiště k rybníku Tajch v Šindelové organizátoři i jejich věrní návštěvníci rádi vracejí.

Orientační zážitky nejhrubšího zrna se odehrávají hlavně v rovinatých pasážích, jež se skládají z nepřehledných a mnohdy těžce prostupných porostů prošpikovaných vodotečemi, bažinkami a neschůdnými cestami. Celý prostor je pak přizdoben terénními detaily nebo vývraty. Teprve tam nalézá dnes hojně užívané klišé „užít si“ ten pravý smysl.

Možná je někomu název Šindelová povědomý i jinak. Ano, jedná se o místo, kde padají skoro každý rok nějaké ty teplotní rekordy. Ale pouze ty minusové.

Na 5. a 6. žebříček západočeské oblasti zamířilo do Šindelové 180 závodníků všeho věku. Nejpočetnější výpravou byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jenž se dostavil v počtu 27 osob. Pravda je, že kvantita neznamenala tentokrát kvalitu. Ale nemusí být každý víkend posvícení, že?

Jediné první místo vybojoval v sobotu Vít Macura v kategorii H14 (ten větší), třetí skončili Samuel Janoch v kategorii HDL, Magda Sklenářová v kategorii D18 a Martina Kamarytová v kategorii D35.

O den později to bylo o něco úspěšnější. První doběhl Vojtěch Bartoš v kategorii H14, druhé příčky obsadili Jonáš Černý v kategorii HDR, Vít Macura v kategorii H14 a Jan Fišák v kategorii H55 a na bronzový stupínek vystoupili Kathrin Bínová v kategorii D35, Jana Sklenářová v kategorii D45 a Jaroslav Macura v kategorii H45.

Josef Milota

Výsledky


OPAVOVÁ A MILOTA ZVÍTĚZILI NA PRAŽSKÝCH VELIKONOCÍCH

Pražské Velikonoce neboli Prague Easter nemají s pomlázkou v ulicích české metropole pranic společného. Jedná se o třídenní mezinárodní závody v orientačním běhu, jež od roku 1999 pořádá oddíl Kotlářka Praha v různých destinacích mezi Mělníkem a Novým Borem.

Letošní XXIII. ročník se za účasti 1100 závodníků z 23 zemí konal na Českolipsku. Zhruba polovinu startovního pole tvořili cizinci. Největší zahraniční výpravy přijely z Německa, Švýcarska, Finska, Švédska a Dánska.

Už od prvního ročníku nechybějí na Prague Easter zástupci Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Téměř pokaždé se alespoň někomu podaří umístit se na stupních vítězů. Letošek byl v tomto směru obzvláště úspěšný.

Stáně Opavové v kategorii D55 (17 účastnic) se moc nevyvedla první krátká etapa, která se běžela stejně jako loni křížem krážem přes skalnatý kopec u Nedamova. Pět minusových minut jí přisoudilo pátou pozici.

Další dva klasické závody se konaly u Jestřebí, ten druhý za poměrně vydatné sněhové nadílky. Skal si závodníci opět užili.

Stáňa zaběhla druhou etapu skvěle a byla znovu ve hře. Do hendikepu vybíhala jako třetí pár sekund za Zlesákovou z Jilemnice. Na vedoucí Sváťu Novákovou z Karlových Varů ztrácela skoro tři minuty. Tento deficit vzal za své na třetí kontrole, kdy bloudící Novákovou soupeřky doběhly a ještě jí poradily, kde se kontrola nalézá. Že by snad cena fair play pro obě děvčata? Ale kdež. „My si to závodění až tolik nebereme. Vždyť se všechny známe, tak z toho nebudeme dělat kdovíco,“ vysvětlovala po závodě Stáňa. „Hlavní je si pěkně zaběhat.“ Kamarádská spolupráce pokračovala i nadále. To třeba Nováková, jež běžela kousek vzadu, obě soupeřky opravovala: „Holky jdete moc vpravo, ať neuletíte.“ A že byla nakonec v cíli první naše Stáňa? Někdo přece vyhrát musí.

38 účastníků měla kategorie H50A, v níž nastoupil Pepa Milota. Úvodní závod mu vyšel nad očekávání dobře a usadil se ve vedení. Na asi šesti sedmi chybkách – pokaždé tak kolem dvaceti vteřin – sice nasbíral dohromady tak dvě a půl minuty, ale ostatní si asi vedli hůř. Druhá spíše běžecká etapa rozuzlení nepřinesla. I když se startovní pole trochu vykrystalizovalo, ve hře o umístění na bedně bylo pořád dost zájemců. Pepův 25 sekundový náskok v hendikepu zlikvidoval druhý startující Nor Hellad už na čtvrté kontrole. Oba běžci pak šli další část závodu víceméně spolu. Do nějakých složitějších manévrů se nikdo z nich raději nepouštěl. Proč také, když měli na startu něco přes tři minuty náskoku na další v pořadí. Rozhodnutí přišlo čtyři kontroly před cílem, kdy se Pepa utrhl (mírná nadsázka) a doběhl si pro první místo. Helland na finiš rezignoval a v cíli se objevil o 15 sekund později. Třetí příčka patřila loňskému vítězi Aeschlimannovi ze Švýcarska, jenž startoval z páté pozice a dokázal v lese udolat Finy Routsiho a Vestolu.

Další mariánskolázeňští závodníci dosáhli těchto umístění: 4. Petra Bischofová v kat. D35B (8 účastnic), 14.Jan Fišák v kat. H65 (25 účastníků) a Alena Bischofová – diskv. v kat D60 (15 účastnic).

Pepa Milota

Na dalším obrázku zleva Opavová, Fišák, Fišáková, Milota.

Výsledky


RÝHOVÁNÍ MĚLO NA PLZEŇSKU ÚSPĚCH

I v současnosti se v českém jazyku občas objeví nějaký nový výraz. Obvykle bývá importován ze zahraničí. Slovo rýhování – nebo možná rýhovaná – je však ryze české.

V případě rýhování se nejedná o nějakou grafickou techniku, o dětskou hru nebo o nekalou činnost při ničení karoserií aut. Rýhování je totiž sportovní odvětví.

Toho si užili do sytosti orientační běžci na 3. a 4. kole žebříčku západočeské oblasti, jež se konala severně od Plzně u obcí Seneč-Zruč a Dobříč.

Organizace a průběh závodů se v podstatě nelišily od jiných, pouze pořadatelé ze Slávie VŠ Plzeň umístili po oba dny prakticky všechny kontroly do erozních rýh. Ať už do těch mělkých o hloubce několika decimetrů nebo do zářezů velikosti údolí, kde by mohl projíždět londýnský double-decker a nebyl by ani moc vidět.

V každém případě to bylo tentokrát náročné nejen orientačně – změť zářezů byla místy dost hustá a nepřehledná – ale i fyzicky.

Mezi dvěma sty startujícími hráli členové Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK důstojnou roli a častokrát vystoupili na stupně vítězů.

Na sobotní krátké trati uspěli Magda Sklenářová (1. v kat. D18), Helena Tenglerová (2. v kat. D45), Vít Macura (2. v kat. H14), Jaroslav Macura (2. v kat. H45) a Jan Fišák (3. v kat. H55).

V tomto závodě, který se běžel zároveň jako memoriál Ivana Zápotockého a Jana Vodrážky, byly hodnoceny i nejlepší oddílové dvojice mužů v kategoriích H21 a H55. Díky pátým příčkám Josefa Miloty (H21) a Jana Sklenáře (H55)obsadili Mariánskolázeňští třetí místo. Správně tam ale měl být místo Sklenáře o minutu a půl lepší Fišák. Na třetí flek MLOKů by to však nemělo vliv.

Nedělní klasická trať, jež byla zároveň oblastním přeborem na této distanci, sedla Mariánskolázeňským ještě lépe. Kromě diplomů se rozdávaly též medaile. Ty si domů odvezli Martina Kamarytová (3. v kat. D35), Stanislava Opavová (3. v kat. D45), Vít Macura (2.) a Vojtěch Bartoš (3., oba v kat. H14) – to jsou oni na stupních vítězů:

Jan Macura (3. v kat. H20), Josef Milota (3. v kat. H35), Jan Sklenář (2. v kat. H55), Jan Fišák (3. v kat. H55), Jonáš Černý (2. v kat. HDR) a Kateřina Černá 2. v kat. HDL, všichni Mar. Lázně).

Na Jana Fišáka díky dvěma po sobě jdoucím třetím místům už nebude brán žádný zřetel nebo omluva za jeho neplánovaný půlroční sportovní výpadek, kdy byl po operaci přetrženého svalu a dlouhodobé rehabilitaci mimo. Prostě už je zdravý a basta!

Zjevením v dobrém slova smyslu bylo zřejmě vůbec první orientační vystoupení Libora Černého na nedělní klasické trati. Ne kvůli tomu, že přivedl svá dvě dítka, jež hned vybojovala umístění na bedně, ale že si dal normální kategorii, kam patří – H35. Žádná péčka nebo téčka. Urazit 7,7 km v tak orientačně náročném závodě v čase 108:41, když jediný regulérní kufr (asi 7 minut) zažil na krátkém postupu ke konci, je napoprvé výkon jak hrom.

Pepa Milota

Výsledky


KAMARYTOVÁ A OPAVOVÁ USPĚLY U PLZNĚ

Orientační sezóna začala pro běžce ze západočeské oblasti předposlední březnový víkend nedaleko Plas. Závodilo se po oba dny na mapě Brtník u obce Mrtník.

Při psaní článku o takových závodech si člověk musí dát bedlivý pozor při interpretaci názvů – jedna špatně napsaná litera a problém je na světě.

Ale zpět k prvnímu dvojkolu žebříčku západočeské oblasti, které za slunečného jarního počasí uspořádala Lokomotiva Plzeň pro dvě stovky závodníků.

Ze souboje dvou pořadatelských týmů vyšel lépe ten sobotní. Solidní množství delších postupů na volbu i hodně orientačně zajímavých dohledávek v erozivních pasážích potěšily ty, kteří nemají po zimě tolik naběháno.

Naproti tomu nedělní orientační běh splňoval hlavně tu druhou polovinu názvu. Třeba nejdelší zhruba dvoukilometrový postup v hlavní kategorii H21 realizovalo skoro celé 25členné startovní pole po stejné cestě při severním okraji mapy.

Druhým nejpočetnějším oddílem byl Mariánskolázeňský orientační klub MLOK, jehož členové získali za oba dny deset umístění na stupních vítězů.

Dvakrát skončily „na bedně“ Martina Kamarytová v kategorii D35 (2. a 1.) (Na obrázku uprostřed, po její levici je třetí Jana Bartošová) a Stanislava Opavová v kategorii D45 (1. a 2.).

V sobotu je svými výkony doplnili Vít Macura (1. v kat. H14) a Jan Sklenář (3. v kat. H55), pouze v neděli pak třetími místy zabodovali Martina Chladová (D10), Magda Sklenářová (D18), Jana Bartošová (D35) a Vojtěch Bartoš (H14).

Po vleklém svalovém zranění se do bývalé formy pomalu dostává opora Jan Fišák. 4. a 7. příčka v kategorii H55 jsou po půlroce neběhání nadějné.

Pepa M.


VYHLÁŠENÍ NEJLEPŠÍCH SPORTOVCŮ CHEBSKA

Stalo se už dobrým zvykem, že mezi nejlepší sportovce Chebska se pravidelně nominují i závodníci Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Není divu – zřejmě „ňákej slušnej oddíl“.

Ani letošek nebyl výjimkou. Tentokrát jeli ve větším počtu. Vyhlášeno v kategorii Masters (rozuměj vetoši) totiž bylo stříbrné družstvo z loňské republikové veteraniády v Mohelnici v kategorii HD275 ve složení Jan Michalec, Stanislava Opavová, Jan Sklenář, Radmila Miturová a Josef Milota.

Mužská část získala navíc na téže akci ještě bronz ve štafetách H165.

Na pódium nakonec vystoupili jen čtyři – Radmila to měla z Ostravy přece jen trochu z ruky.

Návdavkem dostal Pepa Milota pugét od sportovního redaktora Chebského deníku Bedřicha Klimy za to, jak dlouhodobě a neúnavně zásobuje tento tisk zprávami z orientačního běhu i z jiných méně medializovaných sportů.

Slavnostní akce se na rozdíl od minulých let nekonala v divadle ve Františkových Lázních, ale v Chebu v nově zrekonstruovaném kulturním domě Svoboda. Přítomno bylo i několik známých českých sportovců (jak je patrné ze snímku – jeden z nich je Panenka).

Po oficiální části se v přilehlé prostoře konal rautík pro všechny a na pódiu v sále se jako kulturní vložka objevila parta Maxim Turbulenc. Při jejich asi hodinové produkci (Jede, jede mašinka, Dávej, ber atp.) se někteří mariánskolázeňští veteráni společně s davem sedmnáctiletých děvčat pořádně odvázali.

(Vpředu zprava Sklenář a Opavová. Zbytek obrázku zaplňuje svižná mládež.)

Po Maxících nastoupila na jeviště taneční skupina Starovarka, ale to už „mloci“ mířili domů.

Pepa M.


SKRÝŠE

Ranč Šídlovák u rybníku téhož jména na severním okraji Plzně byl centrem IV. ročníku orientačně navigačního závodu Skrýše 2012 s podtitulem Kompas kontra GPS.

Úkolem soutěžících bylo obejít nebo oběhnout v převážně lesním prostoru okolo vrchu Krkavec ve čtyřhodinovém limitu co nejvíc z dvaceti pěti kontrol. Ty měly navíc hodnotu pěti až deseti bodů. Za každou minutu nad rámec závodu se odpočítával jeden bod.

Rozdíl byl v tom, že ti v kategorii kompas měli za pomůcku normální orienťáckou buzolu, kdežto příznivci geocachingu si pomáhali GPS naváděčkou a předem udanými souřadnicemi. Turistickou mapu v měřítku 1:25 000 se zakreslenými kontrolami dostali pochopitelně všichni stejnou.

Panovalo příjemné jarní počasí, takže nebylo divu, že se na start postavilo rekordních 166 závodníků ve 107 jedno nebo vícečlenných týmech.

Hlavní organizátor Aleš Hejna ze Slávie VŠ Plzeň tentokrát trochu podcenil připravenost pravověrných orientačních běžců. Ti nejlepší dokázali ještě před stanoveným limitem oběhnout všechny kontroly, což se v předchozích letech ani jednou nestalo.

(Pozn. Fišák: Jak je patrno z přiloženého obrázku, účastníky tento fakt těžce zasmušil.)

Prvenství v kategorii Kompas i absolutně patřilo vítězi prvního ročníku Karlu Pilařovi ml. z KOB Sokolov. Ten se objevil v cíli se všemi kontrolami už za 3 hodiny a 35 minut.

Plný počet bodů měl rovněž stříbrný Hynek Urban z Prahy, jenž startoval pod názvem ´Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech´. Čas měl o dvacet minut horší než Pilař. Oba borci urazili asi čtyřicet kilometrů.

Výborné třetí místo si při své premiéře vybojoval Vladimír Kovář z KČT Aš se ziskem 169 bodů, na desáté příčce se objevil jeho jmenovec a oddílový kolega Jindřich Kovář (157 b.), který v roce 2010 triumfoval ve dvojici s Karlem Pilařem st., a dvanáctý doběhl loňský vítěz Josef Milota (155 b.) z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Název jeho jednočlenného týmu zněl Sestry Brožkovy. 32. místo pak obsadila Jitka Kovářová z Aše.

A jak dopadli příznivci geocachingu, zvaní česky kačeři? Nejlepší z nich plzeňský Pavel Stupka nasbíral 141 bodů. Kdyby byl v cíli včas, neodečetlo by se mu osm bodů. Takto skončil 21. v absolutním pořadí. Na pěkné páté příčce se v kategorii GPS umístil Jaroslav Jirásek z Chebu (126 b.). Ač ještě pracující, startoval pod názvem Rentiér, což mu někteří před závodem kvůli případné závisti okolí rozmlouvali.

Josef Milota


PŘESPOLNÍ BĚH

ÚNOR OSLAVILI VYTRVALCI VÍTĚZNÝM BĚHEM

Přesně na nechvalně známé výročí komunistického puče v roce 1948 vyšlo datum dvanáctého ročníku přespolního běhu, který už podvanácté uspořádali členové orientačního oddílu KOB Sokolov.

Organizátoři zvolili dobu konání záměrně, akci už od prvopočátku nazvali „Běh o vítězství v únoru“.

Odměnou kromě samotného sportovního zážitku a drobných upomínkových cen pro každého je pro ty nejlepší možnost vyfotit se s ředitelem závodu Karlem Rambouskem starším před sovětskou vlajkou.

Při slavnostním focení vítězové třímali v rukou bustu nebo obraz V. I. Lenina. Návdavkem pak dostali buď Dějiny VKS nebo publikaci s obrazy sovětských umělců. V tom se asi vyhlašování příliš nelišilo od dob dávno minulých.

Nejdříve se na kratší tratě pustila mládež. Ta běžela v podstatě jen po asfaltové rovině v parku. Zhruba v půl dvanácté nastoupili na společný start vesměs dospělí účastníci, na něž čekalo 7 nebo 9,5 km, mezi nimiž se objevilo i pár orientačních běžců z Mariánských Lázní nebo z Aše.

Vytrvalci se dostali i mimo asfalt na rozmočené louky. Nouze nebyla o převýšení ani o přebíhání delších ledových pasáží.

Na nejdelší trati dominoval Pavel Procházka z domácího AK Sokolov, který se objevil v cíli za 33 minut a 24 sekund. Pěknou šestou příčku v čase 39:30 obsadil ašský veterán Karel Pilař. Ten před startem vyprávěl, že už pět týdnů kvůli zraněnému kolenu, které mu doktoři opíchali injekcemi, vůbec neběhal. No, našlo by se nemálo těch, kteří by takovou formu rádi měli.

Sedmikilometrový závod vyhrál Milan Kožák z ACES Teamu Karlovy Vary (26:28) před známou sokolovskou vytrvalkyní Ivanou Sekyrovou. Jako osmý v cíli – třetí v kategorii veteránů nad 50 let – byl hodnocen Josef Milota (29:26) z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Honza Michalec to tentokráz pojal hodně ležérně a doběhl na chvostu za 39:05.

Výsledky

Pepa Milota


A JEŠTĚ JEDNA KURIOZITA OD BARTOŠŮ ZE ŠUMAVY

V sobotu se na sjezdovce na Kvildě jel taky Nordic Ski Cross. Jedná se o závod dlouhý asi 400 m se třemi prudkými výjezdy a třemi prudkými sjezdy, které jsou k radosti diváků zpestřeny několika skoky, zatáčkami a hrboly. Vše na běžkách. Startují čtyři závodníci současně a vyhrává ten, kdo přežije, nezlomí lyže – hůlka nevadí – a je první v cíli.

Tak na to Vojta (Bartoš H14) chvíli koukal a řekl si, že po zkušenostech z běžek, hokeje a bikrosu, by to mohl zvládnout. Když viděl, že ani Dušan Kožíšek s tím v chlapech žádné problémy nemá, tak se na poslední chvíli taky přihlásil, jednou si to zkusil, kvalifikací se nominoval do dětského finále a tam v kategorii dětí do 15 let i přes jeden pád do kopce zvítězil.

Marušce (Bartošové D8) jsme start zakázali. Ostatní jsme si na to netroufli.

Luděk


Zpráva o Šumavském skimaratónu

Z MLOKů se zúčastnili Bartošovi a ke klasikům se ještě v neděli přidali Fišák a Sklenář. Start a cíl byl jako obvykle na Kvildě, startujících celkem asi 1300. Mezi nimi opravdu velké množství orienťáků z různých oddílů.

Současný servis pro závodníky je na takové úrovni, že pokud se včas o to začnete zajímat, vybaví vás špičková firma zadarmo na závod namazanými testovacími lyžemi. A například ve stánku České spořitelny nám dvě odbornice zadarmo namazaly lyže fialovým klistrem. Blbě. Tedy nevytýkám jim to. Stejně blbě mělo namazáno 90 procent startujících. V okamžiku startu totiž poklesla teplota pod nulu a začalo chumelit. Z upravených stop zbyly dvě. Jedna hlavní, ledovatá a rozšmidlaná a druhá používaná pro předjíždění, velmi pomalá a s namrzající vrstvičkou čerstvého sněhu. Ostatní stopy byly zachumelené a každý vstup byl potrestán okamžitým namrznutím balíku sněhu na skluznici s následujícím držkopádem.
Asi bych se měl zmínit i o sobotním bruslení, kterého jsem se nezúčastnil. Takže podle účastníků – brnkačka.

Výsledky soboty i neděle najdete na http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/prehled/606

Pokud vás zajímají MLOKci tak koukněte na kategorie 1km W10, 2km M12, 5km M14, 43kmCT M40, 20kmFT M40F, 20kmCT MK60
a zvláště na 20km FT W40F!!
(Pro neodborníky – CT je clasická technika a FT je folná technika)

JF


Na konci loňského a na začátku letošního roku pořádali chebští radioví orienťáci pod vedením Míry Vlacha už třetí ročník Chebské běžecké zimy.

Centrum závodů, start i cíl byly v areálu Krajinné výstavy pod Chebským hradem. Začínalo se 13. listopadu skorosprintem na 2,2 km, pak se dávky zvyšovaly: 11. prosince – 4,4 km, 15. ledna – 6,7 km a 12. února – 8,1 km.

Ani jednou nevynechal Honza Michalec, který tak i díky umístěním v popředí získal nakonec celkovou první příčku v kategorii mužů nad 40 let. Tady se tísní na vítězném stupínku.

A jak běžel? 2,2 km – 3. místo, 8:45, 4,4 km – 6. místo, 18:50, 6,7 km – 5. místo, 32:10, 8,1 km – 4. místo, 40:02.

Na dva delší běhy s ním jel také Pepa Milota a byl pokaždé druhý ve stejné kategorii (6,7 km – 29:22 a 8,1 km – 38:34).)

Běžel tak rychle, že ho kamery dokázaly zaznamenat právě když sám sebe předbíhal o jedno kolo.

Ten závěrečný závod se běžel při mínus 12 stupních Celsia. Účast byla pokaždé něco mezi padesáti až osmdesáti závodníky všeho věku. Mládež běhala pochopitelně kratší tratě.
Ze známých tváří byl na startu vidět třeba domácí Jarda Jirásek.

Pepa Milota


Že MLOKci nejsou na sněhu právě ve svém živlu, se potvrdilo na lyžařském Karlově běhu, který se konal na Božím Daru 11.2. a 12.2. V sobotu bruslení, v neděli klasika. Nebýt rodiny Bartošů, naše výsledky by rozhodně nebyly ani slané, ani mastné.
Podívejte se na http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/prehled/604, zvlášť na kategorie

  • 21 km FT po kategoriích W 40 – 49
  • 2 km CT M12
  • 5 km CT M14

JF


NA VYPŮJČENÝCH LYŽÍCH KOLEM MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ

Sedím takhle v půlce ledna v úšovické hospodě Na kovárně s Honzou Sklenářem.

„Co děláš poslední lednovou neděli?“ ptá se.
„No, nevím,“ na to já.
„Děláme zase lyžařský závod ´Okolo mariánskolázeňských pramenů´“, opáčí. „Vždyť už jsi tam párkrát byl.“
„No jo, ale naposled před třemi roky. Navíc moje třicet let staré šedivé Bohemky s botami, co mají vepředu silonovou destičku s dírami na kolíky ve vázání, už jsou tak trochu out,“ argumentuji.
„To máš jedno. Jaký máš číslo? Devět? Já ti něco půjčím. Lyže i boty. Určitě přijď, bude dobrý počasí,“ přesvědčuje mne sportovní matador.
„Tak jo,“ souhlasím. „Ale poběžím jenom třicítku. Kvůli deseti kilometrům bych se ani nepřevlíkal. A co vosky, co se tam maže? Já jsem v tomhle úplně mimo.“
„S tím si nedělej starosti, něco ti tam dám,“ utěšuje Sklenář.
V sobotu před závodem jsem vypustil návštěvu Kovárny, kde byla nějaká countryová akce, a šel zodpovědně brzy na kutě.
Ráno jsem do sebe kopnul půl litru čaje, snědl dvě tatranky a jeden pomeranč, a šel jsem na věc.
V závišínské hospodě „U pejska a kočičky“, kde byla prezentace – prý se přihlásilo 120 lidí -, jsem zhlédl pár minut ze známého laufařského závodu na 70 km – Marcialonga. Zvláště jsem si všímal soupaže kolegy Standy Řezáče. Nakonec byl těsně třetí za norskými bratry Auklandovými. Šikovnej kluk.

Pak jsem se pozdravil s ředitelem závodu Petrem Vodičkou a klukama z Aše a podíval se na závody žactva. Hodně se dařilo těm z LK Jasan Aš, ale ani domácí z pořádajícího oddílu Ski Nordic Mar. Lázně, který byl založen teprve před rokem, nevyšli naprázdno. (Na obrázku je jejich – i náš – člen Vašík Bartoš po doběhu)

Vyhledal jsem Honzu Sklenáře a vybral si z jeho tří párů lyží a bot nejvěrohodnější Madshusky a šel ke startu. Hůlky jsem měl svoje.

„Hodím ti tam čtyři vrstvy modrýho pod patu,“ hlásí kamarád.
„Nechám to na tobě,“ odpovídám a vznáším požadavky, „hlavně, aby mi to z kopce frčelo a do kopce neustřelovalo.“
Nastává čas startu. Přichází starosta obce Zádub-Závišín Jiří Nešpor s brokovnicí, aby závodníky vyslal do závodu. Povedlo se, do závodníků jako když střelí.
Všichni uhánějí jako k ohni. Já vyklízím stopu, abych nepřišel k úrazu. Ať si jedou, zadní pozice není špatná. Mám tak dokonalý přehled o dění před sebou. A stejně bych tam vepředu s čepicí ´zmijovkou´ neplatil za favorita.
Krizovku mám hned v prvním okruhu. Asi jsem to přepálil. Každou chvíli mne předjíždějí borci ze závodu na deset kilometrů, co vyjeli pět minut po nás.

Vzhledem ke své rychlosti mám dost času pozorovat zasněženou okolní krajinu a hodnotit kvalitu stopy, o kterou se zasloužil Jarda Polidar. I tak trať v jednom prudším místě v ostré pravotočivé zatáčce ozdobuji ´lavorem´.
V průběhu druhého kola – asi tak na mém šestnáctém sedmnáctém kilometru – mne předjíždějí Marek Švejnoha z SC Plzeň (zvítězil za 1:21:09) a Tomáš Veber z Tatranu Chodov, kteří už směřují do cíle. Za chvíli pak i Petr Pešta z USK Plzeň a Jakub Novák z SC Plzeň, kteří se rvou o bronz. Nijak mne to ale nevzrušuje a jedu si svým tempem.
Občerstvovačka s čajem a banány přijde vhod. Posilněn setřásám postupně dva své pronásledovatele.

V závěrečném okruhu už jsem ani jedou neupadl. Za cílem – trochu naoko – láteřím, že mi to moc nejelo a pomáhám vyprazdňovat várnici s čajem.

Po příchodu k ´Pejskovi a kočičce´ usedám na židli a ulamuji čtyřcentimetrový rampouch z obočí. Jsem spokojen, zvláště poté, co jsem se dozvěděl, že ti první na Marcialonze měli čas 2 hodiny a 55 minut. Já byl v cíli o dvacet minut dřív. Cha.

Josef Milota


Mloci Bartošovi na Jizerské padesátce 2012

Pátek: Bedřichovská 30 – bruslení;
Charakteristika: čerstvý sníh, jízda v hlubokáči, jen pro zkušené (což Luděk není, ale snaží se).
Výsledky – absolutní pořadí:
218. Jana 1:54:10 (1. v kategorii ženy 40-50 let);
313. Luděk 2:04:01 (498 účastníků)

Sobota: Jizerská minipadesátka;
Charakteristika: mezinárodní účast, zajímavé a rychlé tratě;
Výsledky:
předžáci – dívky (500 m): 21./ze 43 Maruška
mladší žáci (2 km): 21./23 Vašík
starší žáci (3 km): 6./19 Vojta

Neděle: Jizerská padesátka – klasicky (ale bez stopy!);
Charakteristika: světový závod – stopa jen pro prvních 30 závodníků, kteří ji zničili a pak už jen rozmlácené „mejdlo“ – 50 km bez stopy lze kupodivu ujet – zážitek, který stačí prožít jednou – Stanislav Řezáč to jel celé soupaž.
Výsledky 50 km – absolutní pořadí (dokončilo cca 4 277 závodníků):
1379. Luděk 4:30:57; 1431.
Jana 4:34:09 (12. v kategorii ženy 40-50 let).
Výsledky 25 km – absolutní pořadí (1011 závodníků):
274. Vojta 1:57:39 (17. v kategorii „muži“ do 18 let).
Podrobné výsledky a televizní záznam zde: http://www.jiz50.cz/

Mohlo by vás také zajímat ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com